LaCultura.cz » Prohrála v kartách: kanibaLOVE

kulturní dění jinak

Prohrála v kartách: kanibaLOVE

30. Duben 2009 Lucie Borecká Komentářů: 3

Banda, které vzešla z Malostranské besedy a již pěknou řádku let brázdí naši hudební scénu, se po bezmála tříleté odmlce rozhodla vydat své další, v pořadí třetí album. A to album není jen tak ledajaké. Bohužel nahrávání a následné vydání alba provázela velká smůla a fanoušci byli napjatí jako špagáty, ale výsledek jim to vše vynahradil.

KanibaLOVE vyjdou po částech, prakticky na pokračování, a to v několika formách. Od počátku dubna je album ke stažení za mizivých 152 korun na stránkách vydavatelství ve formátu MP3. Zhruba v půli dubna potom album vyšlo i v časopisecké verzi jako bonus u části nákladu časopisu Reflex. Ovšem aby fanoušci nebyli ochuzeni o digipackový přebal, CD vyjde ještě v květnu jako 2CD, které kromě tradičních 10 pecek nabídne i další čtyři nové, jakoby pokračování předchozího CD, následně nové verze starších či nikdy nevydaných písní právě PVK a další. Aby o tuto druhou část nebyli fanoušci co si zakoupili CD ve formátu MP3 ochuzeni, dostanou toto druhé CD zdarma.

Prohrála v kartách; zdroj: www.prohrala.cz

Myslím si, že dlouho očekávaná deska mnoho lidí zvedla ze židle, mnoho lidí překvapila a hlavně málo koho zklamala. První vypuštěná verze písničky byla Růženky na půl úvazku, která vyšla jako příloha na jednom z CD u časopisu Report. Další byli ke stažení KanibaLOVE a nezbývalo nic jiného, než se těšit na CD.

Jedním z nejsilnějších momentů desky bych jednoznačně určila písničky Čertův posel a Milada. Naopak k těm slabším bych zařadila právě písničku Na pokračování. Celá deska posunula PVK dopředu, CD má našláplo přesně s tou dravostí, kvůli které jsem začala toto podivuhodné uskupení kolem Horáčka poslouchat. Mámivé kouzlo Horáčkova nezpěvu či spíš řevu skvěle dokresluje basová linka a obě kytary. Na desce se i v roli hosta objevil Ruda Rigo, hráč na saxofon, ze skupiny Medvěd 009, v písničce Kde se dneska srdce vylejvá, která na první poslech upoutá nejen textem ale i právě saxofonem.

Deska se celá nese v rychlejším rytmu a na kráse ji neubírá ani to, že jí chybí nějaký pomalejší kousek jako byl Kosmonaut na desce předchozí. Třeba se taková věc objeví právě na dvojCD a nebo nás čeká ještě nejedno velké překvapení.

Deska nikdy nebude patřit do kategorie neurazí – nepotěší protože ona hlavně všechny, i ty co tvorbu PVK do dnešní doby neznali hlavně překvapí a to mile. Je dobře, že Prohrála vyšla ze svého stínu, ale zároveň že jim zůstal ten sound pro který je mají jejich fanoušci rádi.