bídaucházejícíjde topěknévynikající (Zatím nikdo nehodnotil, buď první.)
Loading...

Prostitutky Doriana Graye to rozjely v brněnském Metru

Dorian Gray's Prostitutes, zdroj: http://www.myspace.com/doriangraysprostitutes

Dorian Gray's Prostitutes, zdroj: http://www.myspace.com/doriangraysprostitutes

Koncerty v Metro Music Baru na Poštovské mají začátky tak nějak tradičně o půl deváté. Dorazila jsem akorát na čas, ale čím víc moje kroky směřovaly po schodech dolů, tím jsem jasněji slyšela tóny živé muziky a lekla se, že jsem díky svojí nedochvilnosti přišla o začátek Dorianů. Až pohled na podium a na pět podivných chlapců s natupírovanými vlasy mě zchladil. We On The Moon – toť název této začínající kapely z Brna. Těžko popsat, co za styl vlastně hrají, že by pop-punk? Jisté ovšem je spíš to, že jejich do detailu vymakaná image většinu lidí zaujme víc než písničky. Jestli jste někdy na internetu viděli „vystajlované“ fotky emo kids a takových těch podobných co-já-vím stylů, přimyslete si akorát víc barev a máte obrázek kapely We On The Moon. Na jejich Bandzone profilu se sice objevují názory jako „nejsměšnější kapela ve střední Evropě“, ale já bych to neviděla zas až tak černě. Po hudební stránce to byl alespoň průměr… a pubertální slečny mají zase idoly, ze kterých můžou tát.

Dorian Gray’s Prostitutes – kapela, na kterou jsem byla já osobně zvědavá nejvíce – přišla na řadu jako druhá. Po řadě komplikací s vylaďováním zvuku se konečně ozvala známá znělka z úvodu Kubrickova Mechanického Pomeranče, kterou Doriani zahajují koncerty už bůhvíjak dlouho. Tahle kapela si docela dává záležet i na vizuální stránce svých vystoupení, takže samozřejmě využívá projekce za pódiem, které ale v tomto případě jaksi pozbyly efektu, kvůli velkému červenému logu podniku, na které bylo promítáno. Ale jinak bylo tohle vystoupení bez chyby. Jejich kytarovka s hojným přílivem elektroniky a psychedelický zpěv Makea, který jakoby přicházel z jiného světa, roztančily diváky a nejznámější pecka Absinthe Pornography byla jedním z vrcholů celého večera. Kluci nakonec bohužel zahráli pouze jeden přídavek, ale naštěstí pocházejí z Moravy (Třinec-Olomouc), takže koncertují v rodném kraji často a v létě určitě objedou i několik fesťáků (více na jejich MySpace).

Niceland, zdroj: SonyBMG

Niceland, zdroj: SonyBMG

Písničkách Michal Motyčka, který vystupuje se svojí skromnou kapelou (pouze basák a bubeník) pod pseudonymem Niceland, už při zvukové zkoušce způsobil bouřlivé reakce fanynek. Nedá se mu upřít silné charisma a velice příjemný projev, který umí zúročit. Niceland je na české scéně jedním z nejzajímavějších zpěváků. Skladby zpívané hodně dobrou angličtinou téměř dosahují úrovně světového popu (však ho také mnozí přirovnávají k Jamesi Bluntovi… i když nevím jestli by ho tohle přirovnání mohlo zrovna těšit) a co se týče jeho vzhledu – zkuste si tady najít kluka, který se nebojí nosit černě namalované oči a černou patku, aniž by nevypadal směšně. Zazněla většina songů z alba, holky pod pódiem zpívali a objevily se i tančící páry. Nejbouřlivější reakce sklidil jeden z přídavků – coververze Creep od kapely Radiohead. Pravda, trochu uhlazenější verze než na jakou jsme zvyklí. Sám Michal byl překvapený a nezdráhal se rádoby-smutně poznamenat, že největší úspěch jim dneska přinesla skladba, která ani není jejich. Nicelanda už brzy zase uvidíme v Brně – na festivalu Mezi Ploty zahraje akustický set.

Koncert skončil krátce po půlnoci, noční rozjezdy byly fuč, takže nám nezbylo nic jiného než ještě chvíli posedět v Metru nad pivem, obklopeni fotkami Davida Bowieho nebo Curta Kobaina. Ale bylo to fajn, moc fajn.

Lucie Šmídová

Jsem, jaká jsem…až mě napadne něco originálního, tak to sem napíšu || keywords: hudba, umění, (nová) média

More Posts