Hodnocení: bídaucházejícíjde topěknévynikající
Loading...

Olaf Breuning v pražské galerii

Tento světově uznávaný umělec, narozen 1970 ve Švýcarsku, nyní žije v New Yorku, kde vytváří další a další díla typická hlavně pro jeho osobitý vtip, ironii a nadsázku.

Olaf Breuning je umělec bez hranic, umělec v pravém slova smyslu. Nespokojí se s jednotvárnou specializací v určitém oboru, ale koketuje skoro se všemi možnými odrůdami výtvarné tvorby. Od kresby, přes fotografii, sochařství až k filmové tvorbě. Nemusíte se obávat, že by kvantita ubírala na kvalitě. Ba naopak, se svou až dětskou hravostí, která číší z jeho prací, by se v jedné disciplíně dostatečně nevyřádil.

Jako každý správný moderní umělec boří i on zažité konvence, klišé a běžné postupy, kterým se vysmívá pro jejich nesmyslnost. Ukazuje nám tak nouzový východ z každodenního stereotypu a nabízí nový pohled na věci. Nebojí se experimentovat. Přitom se mu však podařilo vyvarovat se nejjednoduššímu způsobu jak šokovat a upoutat pozornost moderního člověka a to zaobírat se ošklivými, vulgárními, dekadentními náměty. Jeho díla jsou překvapivá, šokují však s nedbalou elegancí. Lehce a hravě. Jako by si hrál malý kluk, který se ještě nenaučil konvencím a stereotypům.

„I jídlo je umění,“ říká se a vzpomenete si na to, až spatříte umělcovy sochy. Olaf si pohrál s plastelínovými mrkvičkami, vajíčky, sushi a vlastně vším, co se dá sníst a vznikla z toho celá bájná země vtipných postaviček. Pozdvihl tedy něco tak všedního jako je párek na umění. Kromě chutě sníst celou Olafovu fantasy armádu, budete bojovat i s úsměvem na tváři, jelikož vás každá druhá soška dozajista rozesměje. Za jejich průsvitnou roztomilostí jde však vidět nadsázka a ironie, se kterou byly stvořeny. Mnohdy i sexuální podtext (v tomto případě byl zásadní potravinou většinou párek).

Olafovy kresby jsou miniatury kreslené převážně tužkou, které nemají oslnit formou jako spíš obsahem. Kouzelně nepřesné drobné kresby opět a znovu evokují představu malého kluka, který je nakreslil ze srandy a protože ho to baví. Jakési naivní umění a poetismus v moderním kabátě.

Nevšední součástí výstavy je promítání Olafova filmu „Home 2“. V tomto „zábavném cestopise“ se vysmívá „vážným cestopisům“ a všem vážným cestovatelům, kteří nikdy neochutnali tu pravou chuť cestování, kdy drahé hotely a fotky usmívajících se domorodců nestačí. Poukazuje i na některé problémy rozvojových zemí. Ovšem místo typické mravokárnosti zkouší na diváka jeho osobitý vtip a nadsázku. Celým cestopisem nás provází novodobý pikaro, který proplouvá celým světem lehce a bez jakékoliv vážnosti dělá, co ho zrovna napadne. Někteří se tomu smějí, někteří znepokojeně kroutí hlavami: „Vždyť to přece není vhodné!“ Po shlédnutí krátkého cestopisného filmu ale budete mít chuť hodit všechny vhodné věci za hlavu a začít se chovat nevhodně…

Co se týče fotografické části, hlavním tématem je lidské tělo v co nejneobvyklejších pozicích a situacích, dáno do souvislosti s barvami. „Lidské tělo a barvy“ ale jinak než by jste čekali. Vtipně a originálně především. Opět cítíme hravou duši malého kluka, který tak trochu uvízl v dospělém těle. Šťastní ti, kterým se taky podaří nezabřednout do robotického stereotypu. Ti, kteří přemýšlí a ptají se PROČ. Hlavně PROČ brát všechno tak vážně? Vřele doporučuji zajít si na výstavu a nasát onu atmosféru lehkosti a hravosti.