Hodnocení: bídaucházejícíjde topěknévynikající
Loading...

Rozhovor se světoběžníkem Jiřím Kolbabou

Kam vedla Vaše poslední cesta?

Zúčastnil jsem se plavby na lodi po Kajmanských ostrovech. Češi služeb lodí jakýchkoli velikostí využívají jen velmi málo, což je škoda, přitom nejsou tak drahé, jak si myslí. Plavby trvají většinou týden či dva, někdy i více. Na lodích je neuvěřitelné společenské vyžití – zábava, sport, gastronomické služby. Vždy se jeden či dva dny stráví na určitém ostrově a pak se pokračuje na další. Po skončení plavby jsem si ještě na Floridě půjčil auto a jel do NP Everglades fotit kajmany. Objevil jsem neuvěřitelná místa západní Floridy, tak čistá města a vesnice, jsem ještě neviděl. V džungli, v divočině, jsem narazil například na město Ave Maria, projekt tamější univerzity, plné zeleně, barev a harmonie.

Stává se Vám často, že jste na cestách něčím překvapen nebo jste vždy dobře připraven?

Já jsem permanentně zaskočen, naposledy okouzlujícími místy na Floridě. Na své cesty se připravuji, informace sbírám ze všech dostupných zdrojů – internet, knihy, časopisy a někdy i ústní zdroje. Před cestou si, tak jako každý z nás, utvořím představu o místech, která hodlám navštívit.  Musím říct, že skoro vždy je realita lepší než má představa. Tak z toho mám vždy radost.

Jiří Kolbaba, zdroj: www.theworld.cz

Jiří Kolbaba, zdroj: www.theworld.cz

A jaký je Váš názor na místní gastronomii?

Myslím, že kuchyně patří k obecnému poznání země a kultury. Ochutnávám a ochutnávám, ale nesmím riskovat nákazu. Je však jedno jídlo, které mi bylo nabídnuto 3x ve světě a nikdy jsem ho neochutnal. Každému vadí něco jiného, někomu hadi či pavouci, mně myši, krysy a potkani. Mám jeden pěkný příběh. Když mi v kamodžském městečku pekli na ohni krysy napíchnuté na klacíčku a já je odmítal jíst, domorodci mi říkali, to klidně jez, to jsou naše čistotné krysy. Celý život žily na poli a jedly naše obilí, to nejsou špinavé městské krysy! Přesto jsem neochutnal a principielně je asi jíst nebudu.

Neurazilo je to?

Ne. Existuje jedna rada. Lidé ve světě věří na víru a tradice, a když řeknete, že si ceníte pohoštění. Jistě je to skvělé, ale nezlob se, toto jíst nebudu. Moje náboženství mi to zakazuje. Respektují to.

Jaký myslíte, že je názor cizinců na Čechy a Českou republiku?

Když už nás znají v nějaké vzdálené asijské zemi či ostrovní formaci, tak velmi positivní. Ale tady v Evropě nevalný, protože tady jsme se předvedli naší vnitřní i zahraniční nepochopitelnou politikou. Na politické mapě světa znamenáme velmi málo a bohužel se proslavujeme takovými kroky, jako teď podniká náš pan prezident a někteří další naši političtí představitelé a to mě někdy docela mrzí. Slýchám spoustu negativních hodnocení od Čechů dlouhodobě žijících v zahraničí.

Propagujete Vy sám během výprav Českou republiku? Vozíte fotografie či nějaké předměty?

Primárně reprezentuji Česko verbálně. Řeknu, kde se nachází, že naším hlavním městem je Praha a další informace. Stává se, že si nás pletou s Čečnou nebo s Jugoslávií, tak se to snažím uvést na pravou míru. Našimi nejlepšími reprezentanty jsou sportovci – fotbalisté, hokejisté – a pak pan Havel. Fantastickým reprezentantem naší vlasti je právě naše hlavní město. Zažil jsem lidi, kteří říkali, že stačí vidět Prahu a umřít. Nejmenovali Paříž, Londýn ani Řím, ale Prahu. Někdy s sebou vozím propagační materiály, nakoupím českou hudbu nebo krojované panenky a rozdám to. Myslím si, že to stojí za to – nasávat cizí kultury a vozit je k nám. A také vyvážet tu naši ven.

Zažil jste někdy chvíli, kdy jste si říkal, proč to vlastně děláte? Proč nesedíte v teple a pohodlí v kanceláři?

Nechť je mi věřeno, nikdy za těch 20 let, mě toto nenapadlo. Naopak – proč už jsem tak dlouho v té kanceláři. Já jsem tomu totálně propadl. Někdy se ani na cestu netěším. Musím říct, že mám obavy. Některé země, alespoň z evropského pohledu, nemají zrovna dobrou pověst (nedemokratické režimy, kriminalita, atd.) a bojím se i fyzicky. Pak jsem ale na místě a jsem tak šťastný, že jsem tam. Někdy je to drsné, někdy je to komplikované, ale vždycky je to nádherné. A ať je to těžké jak chce, vždy je to lepší, jak žít tady. Protože to pohodlí nás nerozvíjí, to pohodlí nás ubíjí a zabíjí.

Máte i nějaké další koníčky kromě cestování a fotografování?

Poznávání světa a fotografování jsou opravdu mými největšími zálibami a na další už nezbývá čas. Musím hodně číst a učit se. Informace k pořadům na jevišti či v rádiu nosím v hlavě, a kdybyste mě o půlnoci probudili, musím všechna ta jména a data odříkat. Ale tím jak to člověk prožívá emotivně, vyplavují se endorfiny a emoce, dobře se to pamatuje. Mám pocit, že se mi věkem lepší paměť. Mojí velkou ambicí je naučit se lépe psát. Učím se to za pochodu. Velmi obdivuji, když někdo umí dobře psát.

Jiří Kolbaba, zdroj: www.theworld.cz

Jiří Kolbaba, zdroj: www.theworld.cz

Jak bude vypadat Váš další program?

Plánuji navštívit Ekvádor a další jihoamerické země. Rozhodl jsem se, že budu jezdit na méně časově náročné výpravy. Dříve jsem pořádal několikaměsíční ryze cestovatelské expedice. Nyní jezdím hodně jako novinář a fotograf. Fotím si nové věci do mých projektů a pořadů, do tiskovin. Také mám hodně závazků k rádiu Impulz i k jiným rádiím, televizi a veřejnosti. Mám tu přátele, rodinu a chci budovat i značku tu na území.

Máte ještě nějaký cestovatelský sen?

Nechci, aby to znělo neskromně, ale takových snů mám stovky, ba tisíce. Chtěl bych vidět Severní pól, vrátit se do Antarktidy, poznat celou jižní Ameriku. V Africe je hodně zemí, které jsem neviděl, pár ostrovů v Tichém oceánu v Mikronésii.  Na seznamu spojených národů je 192 zemí, takže je ještě na mnoho let práce.

Vzkázal byste něco lidem cestujícím do zahraničí?

Je třeba si uvědomit, což bych chtěl hodně zdůraznit, že každý, kdo jede ven je reprezentant naší země s velkým R. Podle nás si lidé, kteří nikdy neviděli středoevropana nebo Čecha, vytvářejí názor. Když budu lhát, krást a podvádět a budu náladový a zlý, tak si budou myslet, že všichni Češi jsou takoví. A když mě ten borec požádá, abych mu poslal fotku, dá mi e-mailovou adresu a já mu to slíbím a nepošlu ji, zařadí si Čechy jako podvodníky. Až tam jednou přijede můj bratr, kamarád nebo syn, tak on mu nepomůže, protože Češi lžou. Jestliže mu ji pošlu, vytvořím ten nejlepší rámec. Málokdo si to uvědomuje, chová se hrubě, hloupě a sprostě a myslí si, že když má peníze, tak může urážet místní kulturu. Velmi hloupé a krátkozraké. Mrzí mě takoví Češi. Ale drtivá většina Čechů, které potkávám, se chová skvěle, protože je šťastná, že se do oblasti dostala.

Mnozí by si mysleli, že život cestovatele je plný jen zajímavých setkání a výletů, ale není tomu tak. Je to život velmi těžký, neboť uživit se v dnešní době tímto povoláním není žádný med. Když pan Kolbaba necestuje, zpracovává fotografie, píše články či knihy, vytváří vzdělávací programy, zkrátka se snaží předat své poznatky dále.

Měla jsem to štěstí zúčastnit se jedné z jeho besed a posléze s tímto zajímavým člověkem udělat rozhovor. Setkání s ním je velmi inspirativní snad pro každého, kdo je alespoň trochu fascinován cestováním a poznáváním nových kultur. Po shlédnutí fotek z cizích krajin a po vyslechnutí příhod jsem měla chuť sbalit si okamžitě batoh a vyrazit objevovat svět po svém. Tak snad někdy příště.

Pokud byste se o panu cestovateli chtěli dozvědět více, či se přímo zúčastnit některého z pořadů, podívejte se na jeho oficiální stránky – www.theworld.cz.

Katka Bartošová

Studentka cestovního ruchu na VŠE v Praze. Vyznačuje se velkou upovídaností a úsměvem. Miluje sport - tančí, plave, hraje fotbal, basket, jezdí na in-linech. Zajímá se o kulturu. Ráda poznává nové lidi a místa.

More Posts