Mám dojem, že jde o takzvaný zákon schválnosti. A protože už odmala slýchávám od mé maminky: „Kam přijdeš, tam sto let tráva neroste,“ myslím si, že mám na ztrácení ponožek obzvláště velké „štěstí“. Teď si tak uvědomuji, že v zásuvce na spodní prádlo mám dokonce vyhrazené speciální místo na shromažďování takových osamocených ponožek, které ztratily svou nejvěrnější společnici, tedy ponožku číslo 2. Naivně doufám, že zmizelou ponožku ještě někdy najdu. Ono se ale poměrně často stává, že když už člověk najde tu ztracenou, tak zas nemůže najít tu první… Napadá mě, zda by nebylo výhodnější nakoupit stejný druh ponožek. STEJNÁ BARVA, STEJNÁ VELIKOST, STEJNÝ DRUH.  Zní to sice trochu jak nevyvedený slogan reklamy na prací prášek slibující zachování svetrů a triček ve stejné podobě po mnoha a mnoha vypráních, ale jako řešení „ponožkové záhady“ by to jistě možné bylo.

zdroj: techguy.org

I přesto nám bude stále vrtat hlavou, co se s těmi zatracenými ponožkami během praní vlastně děje a jak je možné, že jedna vždycky zmizí. Přece ji ta pračka nemůže nikam schovat. A kam by ji hlavně schovala?  V bubnu pračky sice díry jsou, ale natolik malé, že dost pochybuji o tom, že by si jimi ponožky mohly protáhnout a zmizet někam do neznáma. Stejně tak koš na špinavé prádlo nemá žádné podobné vlastnosti, díky nimž by se ponožky vytratily z povrchu zemského… Tak jak je to tedy možné? Čím více o této záhadě přemýšlím, tím více věřím tomu, že se skutečně dějí věci mezi nebem a zemí, nebo že existuje něco jako čtvrtá dimenze, ve které se nacházejí ztracené ponožky a kam se obyčejní smrtelníci, jako já nebo vy, nikdy nedostaneme.

Napadá mě, že se taková věc neděje jen tak pro nic za nic. Něco za tím určitě musí být. Stejně jako u pohádek pro děti i tady platí, že všechno špatné je k něčemu dobré. Ponaučení plyne i z takových obyčejností jako je ztráta ponožek. Na začátku jsou vždycky dvě ponožky. Chvilku to funguje, protože tvoří dokonalou dvojici. A taky proto, že ve dvou se to lépe táhne.  Levá nebo pravá? Na tom nesejde. Jenže pak přijde na řadu praní, kdy se obě ponožky dostávají do velkého „bubnu“ (světa) a ouvej. Jedna z nich zatouží po vítězství. Velmi podobní praktiky během „praní v bubnu“ se dějí i na naší politické scéně. Vždyť téměř každý se snaží stát se onou vítěznou ponožkou! Tak jakápak záhada?