Hodnocení: bídaucházejícíjde topěknévynikající
Loading...

Křehký muzikál Pokrevní bratři

Sdílejte článek ...Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on Twitter

 

Každý měsíc se na městských divadelních prknech objevuje nová hra či muzikál, které svým provedením nedosahují moc valné úrovně. Ale příběh o násilím rozdělených dvojčatech je světlou výjimkou a svou křehkostí a čistotou zasáhne každého diváka, díky situacím, ve kterých se může sám divák spatřit. Bezstarostné mládí, dospívání, první lásky, drogy a také peníze. Dvojčata Mickey a Eduard jsou při narození od sebe odtrhnuti kvůli finanční situaci matky, a tak je do protikladu stavěno rozdílné sociální prostředí a v něm spojené vyrůstání, které s sebou nese určité psychické podpisy ve vyzrálejším věku. Ale osud tomu tak chtěl, a tak se na svých životních toulkách stále s menšími pauzami potkávají. Celým muzikálem diváky provádí vypravěč, který se postupně mění v různé osoby a do příběhu zamíchává jistou hrstku magičnosti neustálým proroctvím, ke kterému celý příběh směřuje, dozví-li se rozdělená dvojčata pravdu, obě na místě zemřou.

Hořkost příběhu je proplétána mnoha komickými situacemi, s kterými se člověk rád sblíží. Muzikál je vyprávěn retrospektivně, začíná momentem, kdy životem zničená matka Johnstonová stojí nad mrtvými těly svých synů, čímž dává důraz na vyplnění proroctví.

Foto: Pavel Mezihorák

Místy je zde mistrně umístěný humor, který občas sází na absurditu, nesnažíc se za každou cenu vyvolat smích. Postava vypravěče se neustále mění a za zmínku stojí změna z mlékaře na gynekologa, jež dostane do šoku i paní Johnstonovou, která se za smíchu diváků diví této změně v povolání. Dětské výkony v podání dospělých herců vás pobaví a zavzpomínáte na své hry a první sprosté výrazy, o jejichž významu jste neměli nejmenší páru.

Nutno podtrhnout výkony všech herců, pak zvláště výkon paní Johnstonové ztvárněnou Markétou Sedláčkovou a obou pokrevních bratrů Mickeyho (Dušan Vitásek) a Eddie (Lukáš Janota), kteří dokonale s citem zahráli sedmileté děti, při kterých jste měli pocit, že své role studovali půl roku ve školce s dětmi a přesnídávky měli na stole dvakrát denně.

Muzikál sklidil zasloužené ovace ve stoje, ale stejně vás to donutí zapřemýšlet, jestli diváci mají umělecké cítění, když víte, že při předešlých podprůměrných hrách se tleskalo také ve stoje. Co myslíte?