Hodnocení: bídaucházejícíjde topěknévynikající
Loading...

Značka: inspirováno Bachem

 

V průběhu večera zazněly tři Koncerty pro klavír a smyčce Johanna S. Bacha. Konkrétně koncerty E dur BWV 1053, f moll BWV 1056 a d moll BWV 1052. Všechny obsahovaly typické rysy výstavby barokních koncertů. Posluchači slyšeli i bachovský motiv něžného ariosa, který dá vyniknout genialitě a cítění klavíristy.

Jak už bylo řečeno, velikánem Bachem se inspirovalo mnoho dalších skladatelů. Příkladem je do programu zahrnutá Symfonie pro smyčcový orchestr č. 10 romantického skladatele Felixe Mendelssohna-Bartholdyho. Bartholdy sice komponoval o více než století později po éře Bacha, ale jeho vliv byl stále dobře čitelný.

Nejsilnějším a zároveň nejzvláštnějším zážitkem celého koncertu byla ovšem skladba estonského autora Arvo Pärta s názvem Tabula Rasa pro preparovaný klavír, dvoje sólové housle a smyčce. Dílo v sobě snoubí užití průzračných vysokých tónu houslí, podtržených opakujícím se dramatickým motivem ostatních smyčců a temného perkusního tónu preparovaného klavíru. První zvláštností skladby je užití preparovaného klavíru. Ten získáme tím, že se na struny klavíru položíme kovové předměty, které omezují rezonanci nástroje. Druhou je to, že obsahuje tři roviny. Velmi zvláštní melodickou hru na boření klasické stavby melodie, která ale stále lahodí uchu. Náročné technické zpracování, využívající celý rozsah smyčcových nástrojů a v neposlední řadě rovinu filosofickou. Ta zobrazuje dialog mezi pozemským světem a vyšší, božskou, energií. Skladba vyvolává uvolnění a odevzdání se melodii, je strhující a zároveň hluboká. Jako u všeho postmoderního je hotová až při poslechu, příjemce ji dotvoří vlastním požitkem.

Za koncertní křídlo tentokrát usedl geniální a světově velice ceněný Konstantin Lifschitz (na titulní fotografii). Tento ukrajinský umělec vdechl klasickým bachovským melodiím duši, která není ani v moderní době zastaralá. Zvládal hrát a zároveň vést Stuttgartský komorní orchestr, který se mu hravě přizpůsoboval. Sedmnáctičlenný smyčcový orchestr je jedním z nejstarších svého druhu na světě a předvedl, že hrát se dá i bez dirigenta.

Vystoupení posluchače uchvátilo silou zvolených skladeb. Neslo se v komorním duchu díky velikosti orchestru, který s lidmi v sále nekomunikoval pouze hudbou. A zabrousilo do zahraničních uměleckých vod, čímž předvedlo, že i tak známý skladatel jako je Bach, se dá vidět v novém světle.