Hodnocení: bídaucházejícíjde topěknévynikající
Loading...

Drsné pohlazení duše v podobě koncertu The Plastic People of the Universe

Sdílejte článek ...Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on Twitter

 

Do klubu jsme dorazili něco po sedmé hodině. První věc, která nás zarazila, byla naprostá absence návštěvníků koncertu. Kromě členů kapely, personálu, mě a mých dvou přátel, kteří přišli spolu se mnou, na místě snad nikdo jiný ještě nebyl. Pravda, bylo ještě relativně brzy, ale i tak jsem se nemohl zbavit pocitu, že by tam už aspoň někdo jiný měl být. Další mírnou pochybnost ohledně hladkého průběhu vystoupení vyvolal pohled na bar, kde se někteří hudebníci občerstvovali tvrdým alkoholem bezmála dvě hodiny před započetím koncertu. Později se naštěstí veškeré obavy ukázaly jako naprosto zbytečné.

Foto: Tomáš Žitník

Kolem osmé se začali pomalu trousit všechny „máničky“ a další fanoušci alternativní hudby z Ostravy a okolí. Zřejmě není třeba dodávat, že věkový průměr návštěvníků byl poměrně dost vysoký. Do zahájení performance se sál, k mému překvapení a jistě i potěše organizátorů, dost slušně naplnil. Asi hodinu před začátkem začali, alespoň někteří, vystupující ladit a instruovat zvukaře. Vratislav Brabenec jakožto správný spiritus agens skupiny místo zvučení pomaličku bloumal prostorem, zdravil příchozí známé a občas rozdal nějaký ten autogram.

Samotné vystoupení započalo před devátou, tedy skoro hodinu po oficiálním začátku akce. Plastici zahájili první set písní Půlnoční myš ze stejnojmenného alba. Následovala zhudebněná báseň J. H. Krchovského Je večer, mlha padá, k níž mimochodem složil hudbu také se svým Krch-off bandem. Jako třetí v pořadí rozehřívala posluchače Moucha v ranním pivu, jejíž text napsal český básník Ivan Wernisch, a která pochází z alba Hovězí porážka nahraného v letech 1982-1984. Večeru však dominovaly skladby z posledního alba Maska za maskou (2009). Kromě již zmíněné zhudebněné Krchovského básně, to byly například písně TV idylkaCizí vlasy či Magorův šém, jejíž text pochází z Jirousovy sbírky Magorovy labutí písně, kterou „napsal“ během svého věznění.

Foto: Tomáš Žitník

Nyní již přistoupím k hodnocení. Ostravské vystoupení Plastiků bych shrnul jedním slovem a označil za fantastické. Brabenec byl dle očekávání duší celého koncertu a jeho saxofon i klarinet se mi zarývaly hluboko do uší. Zpívající baskytaristka Eva Turnová, která k mému potěšení připomínala svou vizáží Kim Deal (Pixies) za mlada, svým jemným zpěvem krásně kontrastovala s Brabencovým „vychlastaným“ hlasem. Koncert trval s patnáctiminutovou přestávkou téměř dvě hodiny, a tudíž se nikdo nemohl cítit ošizen ani kvantitou. O obecné spokojenosti také svědčil „vytleskaný“ přídavek v podobě obligátní písně Magické noci a populárních Mochomůrek bílých, které celé vystoupení uzavřely. Ještě dlouho po koncertě jsem tento hudební zážitek vstřebával a „rozdýchával“ jeho sílu. PPU po žádné stránce ani po tolika letech rozhodně nevyčpěli a mají stále co nabídnout, což se o mnoha obdobně dlouho hrajících kapelách říci nedá. O tom, že Plastici nemají potřebu zbytečně se zaobírat svou minulostí, vypovídá již jejich repertoár, který obsahuje především novější skladby. Má hudební dušička byla nakrmena kulturní potravou po všech stránkách do naprosté sytosti a nemohu se dočkat příštího koncertu.

 

Další fotky z koncertu najdete na našem facebook profilu.