Hodnocení: bídaucházejícíjde topěknévynikající
Loading...

Velmi spektakulární a „americká“ Anna Karenina

Samozřejmě, film nemusí být přesnou kopií knižní předlohy, problém však nastává ve chvíli, kdy má čtenář a následný divák pocit, že filmoví tvůrci úplně nepochopili, o čem kniha vlastně vypráví.

Asi se dá očekávat, že hollywoodští tvůrci nebudou nakloněni šíření socialistických myšlenek Levina, potom by však jeho linka, která se ve filmu objevuje, měla vypadat jinak, nebo by tam raději neměla být vůbec. Scény na poli při sekání trávy totiž ztrácí svou informativní funkci a když jsou navíc doplněny výstřely do temna jako: „Dřív jsme s dvaceti chlapy pole posekali za dva dny,“ divák začíná mít pocit, že opravdu nějaký kontext postrádá. Totožným příkladem je Levinova dojemná a láskyplná hláška na konci filmu: „Už jsem to pochopil.“ Tvůrci si tak očividně nedokázali vybrat, jestli to říct nebo neříct a divák začíná mít pocit, že se Levinově partu nechtěli ani tak vyhnout, jako to, o čem Levin v knize filozofuje vlastně vůbec nepochopili.

Dalším bodem je samotná Anna Karenina, kterou ztvárnila Keira Knightley. V jiném klasickém románu Joa Wrighta Pýše a předsudku, drobná a jemná Keira v roli konvencím vzpurné Elizabeth vyhovuje, ovšem Anna Karenina, už jen podle znění toho jména, by si možná zasloužila herečku více charismatickou, autoritativní, ženskou a slovanskou, jednoduše takovou, které to budete věřit.

Na konci filmu je navíc Joem Wrightem Anna Karenina vykreslena trochu jako labilní káča, která pije morfium a nakonec, když jí její milenec Vronskij dá najevo, že už má zájem o někoho jiného, skočí pod vlak. Jenže tak jednoduché to není, Lev Tolstoj to myslel trochu jinak. Jeho hrdinka se totiž začíná pomalu ztrácet v rozlišování toho, co je realita a co není, zda ji Vronskij opravdu nemiluje, nebo si tento pocit vytváří pouze ve své hlavě, na základě domněnek a spousty volného času na přemýšlení v izolaci od společnosti. Pod vlak se tak nevrhá kvůli tomu, že má její milý další milenku, ale proto, protože je jednoduše zoufalá. Zoufalá ze svazující situace, která ji odehnala na okraj společnosti a také proto, protože už nedokáže rozlišovat, co je pocit a co realita, čímž ztrácí sama sebe.

Takže tím, čím je kniha nadčasová – vykreslením reality manželských vztahů, uvažováním nad smyslem práce a obrazem ženského zmatení z lásky, film nedokázal sdělit.

Ale co film nemá do obsahu, to má do vizuální podoby. A když si počkáte do titulků, pochopíte. On totiž autorem není podle Američanů Lev Tolstoj, nýbrž Leo Tolstoj, což odkazuje k tomu, jak si Američani dílo přetvořili, aby bylo jednodušší, hezké a nedělalo nám hlavně problémy s čtením hlubších významů.

V kinech od 6.12. 2012