Hodnocení: bídaucházejícíjde topěknévynikající
Loading...

Marlowova výška (Vysoké okno – Raymond Chandler)

Drsní kluci neluští křížovky

Zmiňované detektivky „křížovkářské“ školy, jejímž typickým hrdinou je odtažitý génius na způsob Sherlocka Holmese, charakterizuje oproti „drsné škole“ (hard-boiled school), jejímž předním představitelem byl právě Raymond Chandler, jeden podstatný rozdíl: jsou zaměřené na intelektuální proces odhalování zločinu (většinou vraždy), přičemž pozadí, motivace a konsekvence z toho plynoucí tvoří spíše nosný fikční prostor pro ryze logickou výstavbu pátrání. Požitek čtenáře je tak zaměřen na stejný proces deduktivní analýzy, jaká probíhá v mysli detektiva. Ten se musí seznámit s případem a jeho okolnostmi jen do té míry, aby poznal všechny možnosti, stanovil limity, a postupným vylučováním alternativ došel k jistému řešení. S pozůstalými po obětech přichází do styku hlavně kvůli výslechu, soucit v jeho jednání nehraje dominantní roli (i když by se samozřejmě našly výjimky). Pokud zná všechny okolnosti, může případ klidně vyřešit od stolu a získat tak maximální emocionální odstup (proslulý Sherlock Holmes mnoho svých menších případů vyluštil, aniž by vyšel z bytu, přičemž používal přítele Watsona jako prodloužený smyslový orgán). Philip Marlowe je detektiv značně rozdílné nátury. S městem a jeho džunglí je bytostně srostlý. Motivem mu není ani tak potěšení rozumu z nalezeného řešení, jako spíše nutnost alespoň částečně odčinit křivdu, jež byla na obětech spáchána. V případě nejvyššího možného příkoří, tedy vraždy, je nedostatečnou, ale jedinou možnou satisfakcí odhalení viníka. Jakoby se nemoci civilizace, maligní bujení městského zločinu, vynesením na světlo vydávaly ozdravné kúře. Jeho motivem je tudíž i přes drsnou slupku tvrdého chlapíka spíše soucit. Hnacím motorem Chandlerových románů tedy není řešení, ale líčení spletitých vztahů v různých odstínech šedé.

Dublovaný dublon

Ty jsou i ve Vysokém okně poměrně komplikované a pro všechny zúčastněné mnohdy dosti matoucí. Marlowe nejprve dostane úkol od bohaté, nemocné vdovy Elizabeth Murdockové (situace ne nepodobná počáteční scéně v Hlubokém spánku, kde je zákazníkem starý nemocný generál), aby vypátral ztracený Brasherův dublon – vzácnou minci z rodinné pozůstalosti manželovy sbírky. Paní Murdocková z krádeže podezřívá Lindu, někdejší barovou tanečnici a toho času nenáviděnou snachu. Marlowe se vydává po Lindiných stopách přes nechvalně proslulý podnik, jehož vlastníkem je drsný hoch Alex Morny. Do zavíjejícího se příběhu, jehož zdánlivý uzel tvoří bouřlivý vztah tchýně a snachy vstupuje kromě celé řady dalších postav především amatérský a poněkud naivní soukromý detektiv George Phillips, jenž Marlowa sleduje, aby mu sdělil, že ztracený dublon přechovává on. Překvapivé odhalení je ovšem počátkem rozvinutí sítě zvratů a netušených konsekvencí, jež jsou v příběhu vytkané spisovatelským umem do přehledného obrazu. Zpočátku to vypadá, jako by se měl příběh tentokrát odehrát bez tradiční mrtvoly, záhy se jich však nakupí hned několik. Ta klíčová, s níž je nepřímo propojeno nejvíc osudů, přičemž na způsob jejího skonu se odkazuje samotný název knihy, zůstává pochopitelně dlouhou dobu stranou dění.

Barevný svět

Na Vysokém okně i ostatních románech s Philipem Marlowem je zajímavá a přitažlivá právě nejednoznačná a často také nepřehledná struktura vyprávění. Zlomové okamžiky probíhají mimo kontrolu zažitých narativních detektivních vzorců; neustále přichází netušené a neodhadnutelné události. Nejasně rozvržená a těžko identifikovatelná vina je součástí sociálně kritického rozměru příběhu. Absence černobílého vidění, díky níž na konci knihy zůstává čtenářům neurčitá pachuť cynismu a zmaru, jakou pociťuje i detektiv, ovšem neznamená neschopnost identifikace zcela konkrétních původců zla. Společenská síť ve své makrostruktuře bují temným klokotáním, jež nejde vymýtit, na úrovni jednotlivců ovšem stále zůstává možnost volby, tedy svoboda k dobru či naopak ke zlu. Autentičnost a drsnost prostředí se tedy projevuje jen ve zdánlivém souladu s proklamovaným cynismem a sarkasmem hlavního hrdiny – Philip Marlowe je detektiv outsider, jehož intuice a soucit jej nikdy nenechá lhostejným. Setkání s křivdou oběti v něm vytváří pnutí, které je třeba uvolnit aktivním jednáním.

Od klobouku ke střevíčku

V pořadí již třetí díl z pomyslné série lze tedy jedině doporučit. Od předchozích dvou titulů (Hluboký spánek; Sbohem buď, lásko má) se kniha stylisticky ani vymezením postav nijak výrazně neliší, Vysoké okno snad jen působí o něco sevřeněji. Množství překvapivých vstupů, jež u Chandlera představuje nevypočitatelnost a nepředvídatelnost civilizační džungle, zde ve svém celku utváří silnou a vnitřně propojenou zápletku. V případě vizuálního ztvárnění jednotlivých knih série vydávaných Mladou frontou pak stojí za pozornost výběr „obálkových“ motivů. Zdá se, že jejich spojitost s konkrétními tituly je spíše věcí náhody: po detektivově klobouku a proudnicově tvarovaném automobilu teď přišel na řadu jeho oblý telefon. Vyobrazení představují spíše symboly, jež obecně charakterizují „marlowovský“ svět drsných detektivek a dávají tak jednotný ráz celé řadě. Jejich zaměnitelnost v rámci série pak evokuje její statičnost ve smyslu opakování charakteristických prvků, které je pro „žánrovou“ (masscult) prózu typické. Nakolik se hrdina i jeho okolní svět proměňuje a nakolik se autorův styl vyvíjí nechť si čtenář porovná sám. Jistě jej potěší informace, že před nedávnou dobou vyšla v Mladé frontě i čtvrtá kniha Dáma v jezeře – tentokrát s vyobrazením ženského střevíčku.