Hodnocení: bídaucházejícíjde topěknévynikající
Loading...

„Umění zabíjet“

Tato výstava je sérií 25 fotografií, které jsou rekonstrukcí vybraných masakrů německého civilního obyvatelstva v Česku v roce 1945.
Při rekonstrukcích autor vycházel z archivních dokumentů a historických analýz, dobových materiálů nebo výpovědí pamětníků, přičemž je dále rozvíjel a vizuálně upravoval. Všechny z případů se však zakládají na skutečných událostech, mohou se lišit v detailech zpracování.
Cílem výstavy není hodnotit a soudit jednotlivé činy, jelikož celková problematika je mnohem komplexnější. Jejím cílem je zdůraznit existenci těchto často stále zamlčovaných a odmítaných případů a podpořit proces vyrovnávání se s touto minulosti. Výstava je rozdělena do dvou částí: V galerii Artwall je vystaveno sedm výřezů fotografií, jejichž kompletní soubor, čítající 25 snímků, je současně k vidění v přízemí budovy Národní technické knihovny.

foto: Jitka Koudelková

foto: Jitka Koudelková

Díky dvojímu umístění spatří dílo, ať už třeba nevědomky, tisíce lidí. Výběr fotografií na nábřeží je velice dobře strategicky umístěn a denně kolem něj projedou desítky, ne-li stovky městských dopravních prostředků plných lidí. Všechny fotografie je také možno zhlédnou v již zmiňované technické knihovně. A pro tuto variantu jsem se také rozhodla. Musím říci, že umístění výstavy v objektu mě docela překvapilo a zároveň by se dalo říci i zklamalo. Pro vystavení 25 fotografií bych si představovala lepší umístění.

Po příchodu do knihovny ani není lehké se zorientovat, jelikož tam nejsou umístěny žádné poutače nebo orientační šipky ukazující na tuto probíhající výstavu. Je tedy potřeba se trošku porozhlédnout, což jsem také udělala a následně jsem narazila na zavěšené fotografie ne příliš velkého formátu na zdi mimochodem hned vedle toalet. Bez jakéhokoli názvu, u fotografií se jen nacházely psané texty autorem atd. ve formátu A4. U každé fotografie byl na šedém pozadí nalepený štítek s černým textem popisující detailně, co na dané fotografii můžeme vidět.

I když na samotných fotografiích nefigurují živí lidé, ale jedná se o figuríny, stejně na člověka mohou působit hodně depresivně či vyvolat pocit zhnusení. V podstatě už samotný fakt, že na fotografiích najednou spatřime figurky, které má asi většina lidí spjaté s dětstvím a hrou, je poněkud zvláštní. Není asi běžné vidět „Kena“, který je oblečen do uniformy a páchá zločiny, nebo naopak bezchybnou „Barbie“, která se najednou ocitá v pozici týrané ženy. Samozřejmě na straně druhé pokud hodnotíme nápad a technické provedení, tak dílo musíme ocenit, jelikož podobné kousky se často nevidí a určitě není lehké takovéto fotografie pořídit. Podrobné seznámení se s výstavou vám nezabere příliš času, řekla bych, že půl hodina vám bohatě vystačí.

Ačkoli je výstava poněkud kontroverzního rázu, je dobré ji navštívit, snad jen pokud máte velkou představivost a slabší žaludek – není asi vhodné fotografie a popisky situací důkladně zkoumat a přemýšlet nad tím, zda se toto v reálu opravdu dělo.

 

Místo: Galerie Artwall, nábřeží kpt. Jaroše a Edvarda Beneše, Přízemí Národní technické knihovny,

Technická 6, Praha