Hodnocení: bídaucházejícíjde topěknévynikající
Loading...

Z našeho šuplíku III

Kavárenská variace
(Jirkovi, Daně, Academii)

Je to náš chrám
a občas tam zajdeme
znaveni tím
jak Rovník je krátký
Tam spadlá lžička
ne obraz
je znamením
Nezměrné se smíchem
pokládáme do středu
kulatého stolu
A okrouhlost pak
je v očích ženy
která je nejkrásnější
když něco přináší.

Jen ona umí
jen ona může
otevřít vitráže
vysokých oken
a vpustit sudbu
studit na zátylcích.

 

Autor: Vladimír Mičulka

 

 

Němá probuzení

Ve výkvětu duše
Jezdíš tramvajemi a vážeš uzle
Okolo plují ledové květy
Odhazuješ depresivní lidi a děti

Víno rozlité na parketách
Dotýkáš se rety nad polyesterovými světy
Propichuješ bubliny ticha a dozrávání

Vítr se dere napovrch
Chuť lobotomie otevírá kruh
Odpadávají sladké kusy
Smích parfémů a pulzující srdce

Chuť nejistot vede
Mačká Ti knoflíky od saka
Ví na co tě naláká

Cítíš zkřehlé doteky
Odečítáš všechny slzy niterní
Utíkáš a vracíš se

Kroutíš boky, bojíš se
|Konečná je nakreslená lež
Protékající barvy se rády culí

Němost se odkrývá a budí
Dveře co zavírá na petlice,ale ty je pořád otvíráš stejně

       Autor: Lucie Kravěcová

Štěstí

V příšeří pokoje postel stojí
Nad ní malé dítě hlavu sklopí
K věčnému spánku se uloží
… navěky, už jej nevzbudí…

Do hlubin pomalým krokem sestupuje
Oponu za sebou zatahuje
Medvídka v náručí svírá
… nechce být samo a přesto bývá…

Tep hodin se vzdaluje
Ozvěna srdce utichá
Na povrch dere se poslední hodina
… ztrácí se víra mladá…

Ze snů a plánů střepy zbyly jen
Maličkou škvírou pohlédlo na onen svět
Dotyky slz volaly „vrať se zpět“
…chtělo i nechtělo …

Cestičkou stínů prodírá se ven
Bledá záře pohasíná
už není den

V náruči z citů s temnotou boj vede
Co má se povést
Se povede
A z područí pekel ho vyvede
… na povrch…

Cestičkou stínů prodírá se ven

Bledá záře pohasíná

už není den

V náruči z citů s temnotou boj vede

Co má se povést

Se povede

A z područí pekel ho vyvede

… na povrch…

Autor: Veronika Wiewiorková