Hodnocení: bídaucházejícíjde topěknévynikající
Loading...

Zpívání v dešti rozdávalo smích

Sdílejte článek ...Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on Twitter
f1

foto: Denisa Návratová

Po rozpačitém začátku, způsobeném zejména technickými problémy se zvukem (při úvodní písni bylo takřka nemožné rozeznat její slova), bylo k vidění bezmála 90 minut plných hudebních, tanečních a komediálních scén. Hlavní představitelka divácky vděčné záporné role namyšlené herecké hvězdy Liny Lamontové Kateřina Quisová vyprodané hlediště zcela oslnila (obzvlášť po nepříliš přesvědčivém výkonu v její loňské prvotině „Majáček“), překvapující byla hlasová proměna této mladé, na první pohled křehké slečny, která následující den bezpochyby musela strávit ve společnosti syrových vajec. Nejvýraznější komickou postavou pak byl Cosmo Brown v podání Václava Strýčka, jemuž role byla jakoby ušitá na míru – například narážky na současné společenské dění v geniálním monologu před i v průběhu písně „Dávej smích“ publikum odměnilo bouřlivým potleskem.

f2

foto: Denisa Návratová

Další dva hlavní aktéři, milenecká dvojice Jakub Svojanovský jako Don Lockwood a Marie Kostolányová jako Kathy Seldonová, dostali největší prostor v projevu hudebním.  Zatímco představitel hlavní herecké hvězdy Dona předvedl poměrně vyvážený herecký, taneční i pěvecký výkon, jeho dámský protějšek musel místy nejistý dramatický projev kompenzovat složitými, ale skvěle zvládnutými pěveckými party. Společná píseň „Jsi mi souzená“ pak byla dojemným vrcholem v podobě vyznání lásky.  Samozřejmě nelze opomenout i herce ve vedlejších rolích (za všechny je třeba zmínit Michala Strýčka jako kameramana/logopeda), kteří zdatně sekundovali „filmovým hvězdám“ na jevišti. Tajemstvím není ani to, že hudba skladatele N. H. Browna byla dalšími studenty nahrána jakožto autentické podkladové nahrávky k původním písním v podání hlavních aktérů, přičemž dvě skladby zazněly s klavírním doprovodem živě přímo z pódia.

f3

foto: Denisa Návratová

Samozřejmě byla místy vidět nervozita či jistá improvizace, většina těchto „přehmatů“ však jakoby dodávala na autentičnosti, o kterou se všichni zúčastnění snažili. Proto i přes některé pozdní nástupy zpěváků do hudebního podkladu (jejíž proměnlivost tempa a melodie je však velmi složitá), evidentní „přeřeky“ ve scénáři nebo problémy s ozvučením, diváci cítili energičnost, entuziasmus a radost z celé hry. Pozitivní atmosféru, která se na ně po celou dobu přenášela, po zásluze ocenili ovacemi ve stoje. Vzhledem k faktu, že většina představitelů i spolupracovníků „Zpívání v dešti“ je z letošního maturitního ročníku, reprízu plánují až na červen Určitě se však vyplatí si počkat. Je dobře, že studentské divadlo stále žije a mladí lidé očividně neztrácejí zájem o umění.