Hodnocení: bídaucházejícíjde topěknévynikající
Loading...

Pamflet na T. K., příležitostného pisálka a mazala, nakladatele, kořalečníka, oběť dřívějších časů a vůbec, co já vím…

Sdílejte článek ...Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on Twitter

 

K popisu jeho snad jen jeden rým,
soutěžit v kráse moh by s Montfleurym.
Však že ten pán v mládí trpěl tolik,
řek si jednou: „pro mučednický kolík,
když život můj tak kvapem letí,
holku chci mladší o čtvrtstoletí.
Co na tom, že doma čeká paní,
chci krásnou slečnu, věk na vdávání“.
Čtenáři milý, co myslíš, bylo dál?
Nu, brzy mě s ní nahého načapal.
Se mnou v šoku nenastal boj lítý,
však dle něj i ženy mají být bity.
„Ubožák, ne morální autorita“,
řekla Pravda, ta ráda skrytá.
Poněvadž jsem ale známý čtverák,
pár dní nato byl z něj dvanácterák.
Však není to můj styl, nemám radosti,
mám ji rád, je stále s ním, spíš z lítosti.
Až bohové v ní hrdost zase vznítí,
nakopne ho s grácií do sádelnaté řiti.

Dotkneš se jí, věř, nejsem v hněvu malý,
nebudou tě krýt více iniciály.

A na takové neřády příslušné máme úřady!

 

Autor: Vladimír Mičulka