bídaucházejícíjde topěknévynikající (Zatím nikdo nehodnotil, buď první.)
Loading...

Z našeho šuplíku VII: poezie

Posadit se
Posadit se, ale z tebe ne
Posadí se a rozkvete..pořád usycháš

Posadí se a prožije volný pád
Bubnující kapky pálí dál
Kouř a poskládaná slova do mozaiky

Tmavá melancholie, plátky růží
V nitru dění,občas němý, občas okouzlený
V koutě barev a provázků lněných

Při duševních závějích
Všechny fotografie, tichý smích
Zamalování křídou s velkou nadějí

Posadit se , odrazit se ode dna
Pokračovat do nekonečna

 

Hlavolam

Kapky padají na její tvář
Záblesky duhy ve večerních novinách
V dlaních borůvkový hrníček a tichý vzkaz

Zná tisíc lží a tisíc krás
Na skleněné louce tančí zas
Vlčí mlha a fotografie neznají strach

Vzduch voní po kopretinách
S duší černobílou a uvnitř zář
Se strunou ostrou, sladší než máj

Houpe se mu na řasách
Tichý smích, hranice nezná čas
Bosé nohy a duševní nahota
Přichází krystalicky
V blankytném rozpoložení,skládá hlavolam
A uvnitř sebe odněkud nikam

 

Hmota
Užívala si babího léta
Bylo to víc než ohraná věta
Když praskala vinylová deska

Pozorovala svět z výšky
V dlaních skrývala tvary čistý
Čistý jako nebe

Seděla za okny kavárny
Měla ráda jedno zrnko kávy
Když padala do mokré trávy
Přišel ji svět zdravý
Zdravý a nesmělý
Když objímala jej za vytahaný svetr
|Byl větší a jí půl
Rty si točila jako ta panenka

Záhadná myšlenka
Byla malá a větší než smítko peří
Když potkávala je kolem šipkových keřů

Omotávala si lidi a jednu krátkou větu
Pořád se vrátím, pořád jsem tady,když mrazí stojím€ k sobě zády
I když padám do krásy
Hmota nikdy nekončí ona přichází