Hodnocení: bídaucházejícíjde topěknévynikající
Loading...

Poslední koncert VSC JFO

Poslední koncert pod taktovkou světoznámého dirigenta Slawomira Chrzanowského byl zážitek, který se odehrál 16. května v Domě kultury města Ostravy.

Nejprve se posluchačům představila mladá a úspěšná Yoon-He Kim, která na housle začala hrát již ve třech letech a v pěti debutovala s maďarským orchestrem Savaria-Orchestr. Brilantně zahrála dílo P. I. Čajkovského Koncert pro housle a orchestr D dur op. 35, jenž byl původně věnován maďarskému houslistovi a profesoru petrohradské konzervatoře Leopoldu Auerovi. Tomu se zdál koncert příliš komplikovaný, skoro nehratelný, avšak stal se jeho oddaným interpretem. To, jak jej zahrála 22letá cenami ověnčená hráčka na Stradivariho housle, bylo okouzlující. Koncert je mistrovským dílem, který vyjadřuje ve třech větách nespoutanou až virtuózní dynamiku, melancholickou náladu i spontánní hravost a radost.

Po přestávce zazněla „hudba nebeských sfér“ G. Mahlera: Symfonie č. 4 G dur se sopránovým sólem na slova lidové poezie ze sbírky „Chlapcův kouzelný roh“. Čtyři věty nádherné, hravé, dramatické a podmaňující hudby, která je propracovaná do nejjemnějších detailů.

Ve druhé větě hrál první houslista na dvoje housle. Ty druhé byly laděny o jeden celý tón výše, což při hraní s orchestrem splňovalo Mahlerovu představu Smrti Kmotřičky hrající na skřipky při cestě na onen svět.

Simona Mrázová jako Cherubín

Simona Mrázová jako Cherubín

Ve čtvrté větě – s názvem Velmi pohodlně – zazněl andělský hlas sopranistky Simony Mrázové. Tuto studentku Fakulty umění Ostravské univerzity jste mohli zaznamenat i v Národním divadle moravskoslezském, kde ztělesnila Babarinu ve Figarově svatbě od W. A. Mozarta, Karolku v opeře Její Patorkyňa z pera L. Janáčka či Kocourka Mourka v muzikále Mrazík. Pro Slezské divadlo Opava nastudovala role Feneny a Káči v operách Nabucco a Čert a Káča. Hostuje dokonce ve Státním divadle Košice, kde dostala roli Cherubína opět ve Figarově svatbě.

A teď již zmíněný rozhovor:

Klasická otázka: Kdo tě přivedl ke zpěvu?

Abych tak pravdu řekla, ke zpěvu mě přivedla maminka. Když jsem byla malá, zapsala mě do folklórního souboru, kde jsem zpívala „halekačky“. A pak už to šlo ráz na ráz. Začala jsem chodit do dětského pěveckého sboru a posléze na hodiny sólového zpěvu na ZUŠ. A když jsem se v 15 letech rozhodovala co dál, konzervatoř byla pro mně jasná volba.

Čím jsi chtěla být jako malá? Chtěla jsi být vždycky zpěvačka?

Zprvu jsem vlastně nechtěla být zpěvačkou. Hodně jsem sportovala a hlavně ráda běhala, tak jsem mamince vždy, když se mě zeptala, čím chci být, říkala, že „utíkačka“. Posléze jsem se trochu zamilovala do dějin a Egypta a to jsem zase chtěla být archeoložkou. Jakmile jsem se ale dostala na konzervatoř, touha být zpěvačkou zvítězila.

Kdo tě při studiu a v životě nejvíce podporoval nebo dále ještě podporuje?

Musím říct, že vždy mě nejvíce při studiu podporovaly mé profesorky zpěvu. Ať už na konzervatoři MgA. Marianna Pillárová nebo teď na univerzitě paní Eliška Pappová. Samozřejmě ale také velkou podporu mám ve své rodině.

Měla jsi někdy chvíli, kdy sis myslela, že se zpěvem praštíš?

Já myslím, že taková chvíle přijde na každého, ať už zpívá, nebo dělá jakoukoliv jinou práci. Člověk prostě občas má takové dny, ale v takových chvílích si vždy říkám, že zpívání je něco tak krásného a jedinečného, že praštit s tím by byla přece jen škoda.

Kdo je tvým největším vzorem?

Abych se přiznala, mám spoustu vzorů, protože každý jeden zpěvák mi něčím imponuje. Na každém hledám vždy to nejlepší z něj. Jak už jsem řekla, zpěv je něco tak jedinečného, že i každý jeden zpěvák je jedinečný. Kdybych je měla všechny vyjmenovat, zabralo by to opravdu hodně řádků. :-)

Vystupuješ na profesionální úrovni. Který koncert nebo divadelní představení se ti zaryl do paměti jako nejlepší nebo nejpovedenější? A proč?

Takovou nesmazatelnou stopu ve mně pokaždé zanechává představení Evangelium podle houslí od Pavla Helebranda. Jednak tím, jak je unikátní a velkolepé, ale hlavně, že je prováděno pouze jednou za rok.

Simona Mrázová

Simona Mrázová

Když něco mému uchu lahodí, tak ani neřeším, co je to za styl. Můžu říct, že poslouchám tak nějak všechno. Mám ráda moderní hudbu i hudbu klasickou. Někdy mám období, kdy více poslouchám klasiku, někdy zase modernu.

Co považuješ v životě za svůj největší úspěch?

Pro mě každá příležitost si zazpívat ať už v divadle či koncertně je velký úspěch. Dělat to, co mě opravdu baví a bez čeho nemůžu žít. Ale pokud vezmeme úspěch i z jiné roviny, tak spokojené a nadšené publikum je pro mě úspěch nejzásadnější.

Zpíváš i v divadlech. Jaká je tvá vysněná role?

Já si vlasně už svoji vysněnou roli zazpívala. Vždy jsem chtěla být Mozartův Cherubín. A to se mi podařilo napřed v našem operním studiu na univerzitě a posléze i na profesionálním jevišti, a to ve Štátném divadle Košice.

Teď pár otázek, které se týkají dnešního koncertu. Jak ses dostala k sólu na tento koncert? Proč jsi do toho šla? A jak se ti to líbilo?

Již minulou sezónu jsem zpívala s JFO na koncertě v rámci koncertního cyklu Jeunesses musicales a na základě toho jsem dostala tuto úžasnou nabídku zazpívat si sólo v Mahlerově čtvrté symfonii. Pro mě je to skvělá a naplňující zkušenost. Jsem velmi šťastná a vděčná, že jsem mohla být součástí tohoto koncertu, protože Mahlerova hudba je pro mě srdcovou záležitostí.

Máš v životě nějaký přesný cíl, za kterým jdeš? A pokud se ti jej podaří splnit, co budeš dělat dál?

Já tak nějak nechávám život plynout a přijímám vše, co mi přinese. Takže přesný cíl opravdu nemám. Chtěla bych být hlavně stále obklopena hudbou a dobrými lidmi.

Co bys vzkázala mladým zpěvačkám, které v tobě vidí vzor, ale ještě nejsou tak daleko jako ty?

Ze své zkušenosti vím, že nejdůležitější je neustále na sobě pracovat. Přijímat rady od zkušenějších kolegů s pokorou, vytrvat a nevzdávat se.

Simonko děkuji za rozhovor a těšíme se na tvé další vystoupení. Ať jsi plná elánu, ať se ti daří i nadále a hlavně: ať máš spokojené publikum!