Hodnocení: bídaucházejícíjde topěknévynikající
Loading...

Tomáš Fiurášek: Smrt dělá umělce

Sdílejte článek ...Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on Twitter

Text: Tomáš Fiurášek
Ilustrace – Nikola Greplová 

 

Poprvé cítil se nahý před světem,

Snažil se žít každým momentem,

Jen ne tímto. Zpívá mrtvým dětem,

Kdo je tohoto světa dirigentem?

 

Hudba je mrtvá, amen je vyřčeno,

Okamžik který činí umělce dokonán,

Neexistující závazek a černé věno,

Krutý rozsudek života jest vykonán.

 

Plivej na mě, nech mě jít, zabij mě,

Přežij svou nekonečnou hloupost,

Nech mi ublížit stejně tvrdošíjně,

Jako zhynula Tvoje věrná moudrost.

 

Jak těžké je zapálit svícen se svícemi,

Lepší smířit se s temnotou života,

Těžké splétat černé srdce jehlicemi,

Nad hlavou, plamínek naděje mihotá.

 

Příběh za mými obrazy je odvyprávěn,

Vidíš básníka zničeného svými výtvory,

Pravda jako slunce vyhlížejíc krvavě,

Nad oceánem života nad moudré hory.