Hodnocení: bídaucházejícíjde topěknévynikající
Loading...

„Slovensko Slovákom, Palestína židákom“

Sáhnout po knize z nakladatelství „Academia“ je bezesporu dobrý tah. A ani v tomto případě to není jinak. Edice „Historie“ si pro náruživé čtenáře zabývající se minulostí přichystala publikaci od Hany Kubátové „Nepokradeš“, která poukazuje na spektrum reakcí slovenské veřejnosti na pronásledování Židů. Pronásledování Židů za 2. světové války a jejich masové vyhlazování v plynových komorách patří k nejtemnějším stránkám novodobé historie. Tímto tématem tak trochu otevíráme i Pandořinu skříňku Česko-slovenských vztahů, které – přiznejme si – za společného soužití nebyly vždy zcela idylické.

Hana Kubátová, Ph.D. (nar. 1980)

je povoláním historička, pracuje jako odborná asistentka na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze. Absolvovala dlouhodobé výzkumné pobyty, např. na Telavivské univerzitě v Izraeli nebo v Center for Advanced Holocaust Studies, United States Holocaust Memorial Museum ve Washingtonu, D. C., USA. Přednáší dějiny Židů ve střední Evropě a teorii antisemitismu. Do povědomí české odborné veřejnosti se dostala prostřednictvím svých odborných studií, které se zabývají sociálními dějinami holocaustu, míněním veřejnosti v nedemokratických režimech a reflexí holocaustu v poválečném Československu.

Proč i dnes vzbuzuje téma holocaustu takové vášně? Jedním z důvodů je skutečnost, že na otevírání některých témat a jejich hlubokou reflexi chybí jednoduše odvaha. Přizná si otevřeně Slovensko (tehdy Slovenský štát), že bylo jedním z nejvstřícnějších států, který nejenže Židy vydával z větší části z vlastní iniciativy, ale navíc za jejich odvoz nacistickému Německu z vlastního podnětu platil (500 říšských marek za každého deportovaného Žida s tím, že se nikdy nevrátí zpět na Slovensko)? Autorka se ve své práci pokusila přispět k vyrovnání se s minulostí její odbornou analýzou (analýza nálad a postojů slovenské veřejnosti se opírá o tyto primární zdroje: situační zprávy okresních náčelníků, oficiální periodika, protistátní letáky, svědectví a poválečné paměti) a zaplnila tím mezery v dosavadním historickém výzkumu holocaustu na Slovensku.

Reakce majoritní společnosti na diskriminaci Židů je nutné zkoumat v širším kontextu nálad a postojů, především nespokojenosti, nebo naopak projevů loajality s politickým režimem, s čímž souvisí reakce veřejnosti na důležité domácí a vnější události ve státě. Kniha se zaměřuje zejména na hospodářské a sociální aspekty, tzv. řešení židovské otázky na Slovensku. Pozornost je věnována zainteresovanosti slovenské společnosti na sociálním a ekonomickém vyloučení Židů v kontextu celé škály reakcí veřejnosti na protižidovskou politiku státu: od spolupachatelství přes apatii a nezájem o osud Židů, až po aktivní pomoc židovským spoluobčanům.  

„(…) Štát môže, ba v dnešních okolnostiach, keď židia svojim vplyvom opanovali celý verejný a hospodársky život a tým celú nežidovskú spoločnosť rovno ohrožujú, aj musí vyradiť židov z hospodárského a verejného života. Ináč zničia celé kresťanské společenstvo. Žid presiaknutý učením Talmudu je nebezpečný. (…) Podľa Talmuda nežid ani nie je člověk, ale akoby hovädo bez všetkého práva.“ Rozhovor z 10. února 1939 v deníku „Slovák“ s provinciálem jezuitů páterem Rudolfem Mikušem, str. 106–107.

Arizace, poslední slovenské tabu! Vznik Slovenského štátu znamenal v tehdejší válečné Evropě zajištění až téměř do konce války na tehdejší poměry blahobyt. Hlavní zdroje materiálního vzestupu slovenského obyvatelstva byly vedle zabavení českého majetku i arizace židovského majetku. Hana Kubátová uvádí hned několik konkrétních případů rozkrádání židovského majetku ve prospěch státu a místních obyvatel, nehrála vůbec roli odbornost uchazečů nebo jejich kvalifikace. Skutečným měřítkem byly vlivné známosti, společenské postavení a podpora strany (HSĽS) a gardy. To mě přivádí na film z roku 1965 „Obchod na korze“, který popisuje kam až dojde lidská malost a zbabělost v situaci tísně. Film dokazuje, že majorita dokáže vzorně poslouchat, dokáže projevit až nehraničící nelidskost místo toho, aby ve chvíli zásadního rozhodnutí projevila odvahu. Té bohužel není většina schopna.   

„Samostatnou kapitolou jsou stížnosti a udání. Rovněž zde je potřeba mít na paměti několik skutečností. Za prvé, ve slovenském státě, podobně jako v nacistickém Německu, neexistoval žádný specifický zákon, který by obyvatelům přikazoval donášet informace na druhé. Za druhé, neexistence takového zákona ještě neznamená, že by oficiální místa udání, nářky a stížnosti obyvatelstva odmítala. Posuzována byla i zjevně neopodstatněná anonymní udání. (…) Pomocí takových dopisů totiž mohli jednoduše »vyhrát spory, vyrovnat účty, splatit dluhy, zbavit se nepříjemných lidí, vše s pomocí Gestapa«.“ str. 230

Přiznám se, že závěr se mi píše dosti těžce. Židovská problematika na Slovensku je značně komplikovaná i pro samotné slovenské židovské historiky. Hodnotit existenci Slovenského štátu není rozhodně jednoduchá úloha. Na Slovensku v letech 1939–1945 panoval neskutečný chaos zapříčiněný dobou, změnou politických názorů, válečným stavem, ale také vojenskými úspěchy na východní frontě. Ať již Slovensko bylo více či méně suverénním státem, pokud Německo a jeho spojenci vyhrávali, bez větších tlaků Třetí říši Slovensko následovalo a postavilo židovské obyvatelstvo mimo zákon. Roku 1941 byl vydán tzv. „Židovský kodex“ (přikládám celý text slovenského Židovského kodexu: http://www.upn.gov.sk/data/pdf/vlada_198-1941.pdf, na škodu není si přečíst i „Seznam slovenských židovských zákonů“: http://www.upn.gov.sk/data/pdf/zoznam-z.pdf), který měl předobraz v Norimberských zákonech, avšak zatímco v německém tisku vyvolal židovský kodex pochvalnou reakci, u slovenské veřejnosti vzbuzoval spíše rozpaky.

Antisemitismus na Slovensku, zdroj: http://www.moderni-dejiny.cz

Antisemitismus na Slovensku, zdroj: http://www.moderni-dejiny.cz

První vlna deportací započala roku 1942 na popud předsedy vlády Vojtěcha Tuky (na Slovensku se používal verš: Tiso – Tuka, jedna ruka, jehož autorem byl sám Tiso). Židovská otázka znamená jednu z nejkomplikovanějších událostí existence Slovenské republiky. Z knihy jasně vyplývá, že ne každý z Německých spojenců byl ochoten se zbavit svých spoluobčanů, a ještě za to zaplatit (na území Slovenska fungoval silný partyzánský odpor). Ani teď, ve 21. století, nikoho tato problematika nenechává v klidu spát, vyvolává a bude vyvolávat řadu vášnivých dohadů.

Kniha „Nepokradeš“ vychází z disertační práce, kterou autorka po šesti letech shromaždování pramenů, psaní a přepisování úspěšně obhájila na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze. Asi největším přínosem kromě srozumitelnosti, logické stavbě práce, se pro mě stává bezpočet odkazů na primární zdroje, ze kterých Hana Kubátová čerpala, knihy zabývající se touto problematikou, ale také tehdejší tisk, zákony či internetové zdroje. Publikace formou podložených faktů zrekonstruovala nejdiskutovanější období vzájemných dějin, tato skutečnost může být pro všechny zúčastněné prospěšná, mohou pomoci objasnit či změnit náhled na události popisované v této inkriminované době.

Autor: Hana Kubátová

Název knihy: Nepokradeš! Nálady a postoje slovenské společnosti k židovské otázce, 1938–1945

Nakladatelství: Academia

Rok vydání: 2013

Počet stran: 268

Doporučená cena: 285 Kč