Hodnocení: bídaucházejícíjde topěknévynikající
Loading...

Tradičně netradiční Castle Party, letos plná překvapení

Sdílejte článek ...Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on Twitter

Dovolím si začít lehce netradičně, a sice slovy fotografa jednoho nejmenovaného webzinu: „Jsou zde fotografové a modelové. Kdo teda přijel kvůli hudbě?“ Na první pohled věta, která vystihuje celou Castle party. Když jste se otočili, tak vás po každé straně obklopili vystajlovaní lidé a všudypřítomní fotografové, jejichž objektivy minutu po minutě hladově hledaly nové úlovky.

To je ale jen první pohled. Ačkoliv by se našli lidé, kteří přijeli, aby se nechali vyfotit v outfitech (jež nejspíše vymýšleli opravdu dlouhou dobu), tak přece jen můžeme říct, že většina dorazila hlavně kvůli hudbě. A právě její paleta byla letos velice pestrá.

Splendor, autor: Jiří (Mrtvý) Blažek

Splendor, autor: Jiří Blažek

Den první
Abych se přiznala k úplné pravdě, na tuhle akci jsem se těšila jak malá holka na Ježíška, a musím říct, že naplnila všechna má očekávání. Předem se budu muset omluvit za neustálé odbíhání k oblečení kapel (to není žádná psychická deformace, ale jen fakt, že určité skupiny si nechávaly záležet více na tom oblečení než na hudbě samotné… což koneckonců u tohoto stylu není výjimkou).

Náš tým poslušně dorazil na místo v podvečer slavného mecheche. Festival začal už ve čtvrtek ve Former Evangelical Church přeměněném na tělocvičnu a následně využívaném jako klub. Program na hlavní stagi – hradě, byl naplánován až na pátek. Nicméně počasí jako obvykle zlobilo a prakticky celý čtvrteční večer propršel, takže jsme si nemohli na nic stěžovat. Hradní stage by opravdu nebyla nejlepší volbou.

Kupodivu jsme stihli hned první kapelu. Vlastně to nebylo tak těžké, jelikož začínali s poměrně velkým skluzem. Kdo jiný může otevírat polskou párty než Poláci? Tohoto úkolu se chopili poněkud vykřičení Splendor. Tito temnoglamáci před nedávnem vyslali do světa nové video k songu Reality Check, který nijak nevybočuje z podivných choutek těchto klučinů a dámy. Svým způsobem je těžké Splendor popsat, jelikož se jedná o skupinu, která podráždí vaše smyslové buňky. Hudebně bych tomu nic nevytýkala, prostě takový nějaký glam rock říznutý trošku temnějšími tóny, podtrhnutý nehorázně kýčovitými doplňky, které k tomu všemu paradoxně nehorázně seděly. Takže pokud vás nezaujme hudba, přesto si můžete být jistí, že se nebudete nudit.

Poté nastoupila kapela Victorians, ovšem názvu příliš nedostáli. Zpěvačka měla na sobě nejspíše steampunkovou módu a kytaristé zůstali o století pozadu za viktoriánou. Hudebně nebyli špatní, ačkoliv po třetí skladbě jste měli dojem, že hrají jednu a tu samou dokola.  Zkrátka nic, z čeho byste si sedli na zadek.

S trošku větším skluzem přikráčeli Batalion d’Amour. Kapela, která tak trochu mísí zvuky metalu a rocku v čele se zpěvačkou s nepříliš chytlavým hlasem.

Victorians, autor: Jiří (Mrtvý) Blažek

Victorians, autor: Jiří Blažek

Ovšem to, co nás chytilo, byla formace Das Moon. Tato kapelka v čele se spoře oděnou dámou hudebně zaujme, už když si ji pustíte z youtube, ovšem naživo se jedná o naprosto jiný zážitek. Slečna má odporně pronikavý ukřičený hlas, ze kterého se vám zježí kůže. Koncert začal skladbou „Black Flag“. Prostor kostela dovolil jejímu hlasu rozprostřít se do všech jeho koutů a vytvořit tak opravdu jedinečnou atmosféru. Následovaly další songy z jejich alba Electrocution, které řadím mezi nejlepší kousky této polské scény. Štafetu jako poslední převzala skupina Agressiva 69 a poté bylo možno vydat se buď na kutě, nebo pokračovat do ranních hodin za zvuků DJs. V Hacjendě to totiž začal roztáčet český DJ Nephilim a podle ohlasů stál za mnohem více než Agressiva 69.

Den druhý
Hlavní program se tento den přesunul na hrad, kde začal kolem třetí hodiny odpolední. Ale ani kostelní scéna či Hacjenda nebyly pozadu. Kromě známých kapel jsme v nich mohli vidět DJs, kteří hráli převážně elektroniku a hudbu typu: „Tuc, tuc. Satan, satan.“

I druhý den si počasí hrálo na Anglii, což je v případě Bolkówa dost nešťastné, protože zde nebylo příliš míst, kam se můžete schovat. Není třeba popisovat každou kapelu zvlášť. Začneme tak až Francouzi Soror Dolorosa. Tuto skupinu jsem si opravdu užila. Jejich gothic rock je často prokládán příjemnými pomalejšími místy, které uším prostě tak nějak lahodí.

XIII. Století, autor: Jiří (Mrtvý) Blažek

XIII. Století, autor: Jiří Blažek

Kolem sedmé hodiny patřila stage České republice. Na podiu se objevila legendární gothic rocková kapela XIII. století. Ačkoliv pro mě je tato formace něčím, co hrávalo během mého krásného dospívání, a teď mě spíše ty teatrální pódiové projevy Petra Štěpána nutí do smíchu, tak Poláci mají třináctku opravdu v lásce. Nebo spíš na ní naprosto ujíždějí, což patřičně prokázali během několika skladeb. Asi bych to nenazvala přímo davovým šílenstvím, ale je vidět, že se Štěpánova parta těší v Polsku velké oblibě. Setlist třináctky je už klasický. Hodí vždycky pár nových skladeb, ale je jim jasné, že fanoušci dychtí po těch starších kouscích. Tentokrát zazněly například „Fatherland“, „Karneval“, „Elizabeth“ a další.

Večer nastal čas na netrpělivé očekávání headlinera celého festivalu – Lacrimosu. Samozřejmě před nimi vystoupili staří pardálové Kat & Roman Kostrzewski, kteří mě osobně příliš nebavili.

Dělá mi poslední dobou potíže psát něco nového o Lacrimose, jelikož se nad nimi v reportech rozplývám každoročně, a ani letos tomu nebude jinak. Kapela nastoupila se vší grácií, jako koneckonců obvykle, a nutno říci, že si dali na setlistu hodně záležet. Už minulý rok jsme měli možnost vidět neskutečnou tříhodinovou show a ta na Castle party se zkrátila o pouhou hodinu. Příjemně vypadalo pozadí stage, které krášlila obrovská plachta jejich nejnovějšího alba Revolution. Samozřejmě nechyběly ani už tradiční vlaječky svíjející se ve větru a doplňující celou atmosféru koncertu.

Lacrimosa, autor: Jiří (Mrtvý) Blažek

Lacrimosa, autor: Jiří Blažek

Po už klasické „Lacrimosa theme“ nastoupila energická „Ich Bin Der Brennende Komet“. Příjemné si bylo znovu poslechnout „Alleine Zu Zweit“, „Alles Luge a další známé věci, ovšem trošku hlasitěji nazvučená Anne častokrát přehlušila Tilo Wolffa, což místy nebylo znova nejpříjemnější.  Samozřejmě velký prostor byl dán novinkám alba Revolution, na němž vyniká muzikantská bravura celé Lacrimosy. O show se tentokrát nepostarala jen kapela, ale i fanoušci. Tilo Wolff slavil 10. července narozeniny, takže první řady zastoupili lidé v narozeninových čepičkách a maskách.

Lacrimosa je známá tím, že by se fanouškům nejraději rozdala, což předvedla i na Castle party. Už před koncertem jsme měli možnost zahlédnout cupitat kapelu přes městečko a ve večerních hodinách začalo u autobusu mohutné rozdávání autogramů, fotek, objetí a já vlastně ani nevím čeho všeho. Ačkoliv nepředčili svou pražskou show ze září minulého roku, tak se i přesto jednalo o další velice povedený koncert těchto klaunů.

To by bylo prozatím vše, ale jen pro první dva dny! V nejbližších dnech se můžete těšit na druhou část našeho reportu, kde se objeví Lolita KompleX, Aesthetic Perfection, Whispers in the Shadow, VNV Nation a další. V nejbližších týdnech se můžete těšit i na zajímavý fotoreport našeho externího fotografa, který zachytil nejen kapely, ale i příchozí, jejich kostýmové kreace a celou atmosféru tohoto festivalu.

Eva Peterková

Eva Peterková

Maminka mi vždycky říkávala, že Jsem velký lajdák!

More Posts - Website

Follow Me:
TwitterFacebook