Hodnocení: bídaucházejícíjde topěknévynikající
Loading...

Roman Pokorný & Blues Box Heroes: Tady žádné „Čo ti jebe“ nebude!

Není nad to si ke konci pracovního týdne dopřát pořádné sousto solidního kulturního vyžití. To nám tentokrát zajistilo svou energickou hudbou trio Roman Pokorný & Blues Box Heroes a jejich notná dávka inteligentního humoru okořeněná sebeironií a nadhledem, ale hlavně autorskou vynalézavostí a instrumentální jedinečností Romana Pokorného.

Lehce po půl sedmé večerní jsme dorazili do zpola prázdného Klubu Parník v Ostravě. Nějakou dobu se zdálo, že budeme mít to privilegium si jako jediní poslechnout koncert pražské skupiny. S blížící se osmou hodinou večerní se ale hudební klub docela probudil k životu a za hlasitého potlesku na podium konečně přiběhlo trio Blues Box Heroes, jmenovitě kytarista Roman Pokorný, který byl doprovázen nadějnou tváří mladé nastupující bubenické generace Martinem Kopřivou a milým baskytaristou Ondřejem Podhajským.

Roman Pokorný

Roman Pokorný

Jako otevírací song zvolili coververzi Stormy Monday Blues (T-Bone Walker) z úspěšné desky 2 Faces. Pokud by se člověk soustředil výhradně na hudbu samotnou a zrovna se nebavil sledováním mimických kouzel Pokorného, jistě by se mu zalíbila
nepopsatelná dynamičnost, živočišnost, opravdovost skladeb různých žánrů (střídali jak blues, jazz, tak i country, rock’n‘ roll či heavy metal á la Black Sabbath). Jako naprostý laik tohoto hudebního stylu musím uznat, že výkony hudebníků byly obdivuhodné, navíc všichni měli dostatečně velký prostor se pořádně předvést, čehož náležitě využili. Tato ne zrovna krátká sóla pak přinášela reakce z obecenstva, ve všech případech naprosto pozitivní.

A jaké další hudební pecky zazněly v uších nadšenců tradičního blues propojujícího jazz s hardrockem? Klubem Parník z velké části prostupovaly tóny předělávek písní od autorů jako B. B. King, Jimi Hendrix, T-Bone Walker, Muddy Waters nebo John Mayall & The Bluesbreakers, avšak měli jsme i tu čest poslechnout si něco z nejnovější desky Feelin‘ The Spirit, kterou jsme si mohli koupit.

Jak jsem již napověděla, nebyla to jen energická hudba s užitím celé řady kytarových efektů, která dodávala čtvrtečnímu večeru ten správný říz, ale i humor. A tak jsme se mohli například dozvědět, jaká byla reakce Romana Pokorného, když poprvé ve 13 letech uslyšel Jimiho Hendrixe. I když je kytarový mág více než čtyřicet let po smrti, jeho odkaz stále žije a mnozí kytaristé se netají tím, že právě on byl jejich idolem a vyšlapal jim cestičku k hudbě. Bylo to podobné i s naším kytaristou? Ne tak docela. Bezprostředně první dojmy byly přinejmenším rozporuplné. Uslyšel chlápka, který musel přinejmenším brát LSD jako cucavé bonbony, jelikož jeho kytara často nezněla vůbec jako kytara, nýbrž jako nálety bombardérů, houkačky policejních aut a kdo ví co ještě. Až postupem času si uvědomil, že Jimi Hendrix je naprosto geniální.

Blues je pro mě synonymem svobodné hudební tvorby, interpretačně-improvizační, kde nechybí hlava a srdce. Není snad třeba připomínat, jaký význam má blues v dějinách hudby. Jeho vliv na jazz, country, rock je nezpochybnitelný. Blues stojí tak trochu mimo šoubyznys, přinejmenším mimo byznys (stačí se kouknout na prodej lístků), avšak touha po poctivé hudbě tu bude vždy. Nezkaženost.

Atmosféru pohodového koncertu snad navodí následující fotografie.

foto: Marek Šurkala  foto: Marek Šurkala  foto: Marek Šurkala

foto: Marek Šurkala  foto: Marek Šurkala  foto: Marek Šurkala

foto: Marek Šurkala  foto: Marek Šurkala  foto: Marek Šurkala

Foto: Marek Šurkala

Roman Pokorný & Blues Box Heroes

Klub Parník Ostrava

10. říjen 2013