Hodnocení: bídaucházejícíjde topěknévynikající
Loading...

Co to má být, to, co stojí přede mnou?!

Zdroj obrázku: oficiální stránky skupiny

Možná tu historii znáte. Anglický Birmingham se nepovažoval v šedesátých letech minulého století za pěkné místo k vyrůstání. V rámci ekonomického rozmachu země musela těžkému průmyslu ustoupit krása různých míst po celé zemi. Birmingham se stal hnacím motorem průmyslové revoluce a zůstal jím i v letech zformování Black Sabbath. Spousty továren na těžké kovy (heavy metal factories) a betonová džungle frustrovaly zdejší společnost. Skupinky mladíků si svou frustraci vybíjely často mimo zákon, ale Osbourne, Butler, Iommi a Ward se rozhodli vymlátit do něčeho zvučnějšího.

Rok 1968 se stal začátkem Polka Tulk Blues Band, kterýžto název prošel ještě několikerou obměnou. Inspirace našli v jazzu, blues a rocku, spolu s coververzemi všelijakých dobových interpretů. Inspirace se vtírala také z továren na těžké kovy, kde kytarista Iommi přišel při pracovním úrazu o poslední články prostředníku a prsteníku na hmatníkové ruce. Musel si potom vytvořit jakési náprstníky, které zabarvily zvuk strun o řád kovověji. Vývoj hudby se tak proměnil v temnější a hutnou atmosféru, do té doby neslýchanou. K hitu je doprovodil baskytarista Butler, který svou noční můru vepsal do tváře písně Black Sabbath. Obsahovala hororový text a hudebně tzv. Ďáblův tón – tritón, čili zvětšenou kvartu.  Tón, který kdysi nebylo dovoleno hrát…

Album s názvem Black Sabbath vyšlo v pátek, 13. února roku 1970, přibližně dva roky po založení skupiny. Bylo přelomové, pokrokové a pobuřující – datem vydání, názvem, zvukem, přebalem, texty, zkrátka vším. Když jsem si ho pořídil a založil do reproduktorové soustavy poprvé, přejel mi mráz po zádech následovaný třeštěním očí. Rachotivý zvuk nekvalitních nástrojů, reprobeden a mikrofonů mě i po více jak 40 letech švihnul bičem přímo po zádech: Bouře, déšť a zvon. Zahřmí kytara a baskytara v jednolitém, těžkodobém nástupu svůj krvácející riff. Za burácení zvonivých bicích se chmurná předzvěst nese podzimní krajinou. A po odmlce, za tichého doprovodu předpovídajícího příchod Satana samého, se ozve Osbournův hlas, strachem roztřesen. „Co to má být, to, co stojí přede mnou?! Postava v černém, která ukazuje na mě. Rychle se otočím a začnu utíkat. Zjistím, že jsem ten vyvolený, Oh nooooo…!“ Tak nějak se dají popsat první pocity z titulní písně Black Sabbath. Když se vám podaří dostat přes tento horor, krčí se v ústraní oddechovější písně, ale tato dala světu něco nevídaného. Časem se v rockových magazínech počal objevovat termín „heavy metal“, který se rychle uchytil a tato nová hudba, bořící veškeré konvence, vešla v náš svět, aby zde umístila semena temnot a šílenství.

Václav Rejlek

Václav Rejlek

Student 3. lékařské fakulty a zpěvák kapely Thenemis, ve volném čase (jehož je málo, tak málo) literatuře se věnující.

More Posts