Hodnocení: bídaucházejícíjde topěknévynikající
Loading...

Výkřik zoufalství – Tábor smrti Osvětim

Ian Baxter působí jako vojenský historik specializující se na historii německých ozbrojených sil dvacátého století. Nicméně do jeho pole působnosti spadá i zájem o téma holocaustu a genocidy, jejichž zpracování můžeme sledovat v recenzované publikaci. Autor přednáší na celé řadě univerzit napříč Velkou Británií a Severním Irskem. Napsal přes sto článků a vydal více než dvacet knih, zabývajících se ve velké většině děním na frontách za 2. světové války – Ofenzíva v Ardenách, Rudá armáda u Stalingradu či Vlčí doupě – Hitlerovo ústředí ve východní Evropě 1941–1945. Přesto, spíše snad právě proto, Osvětim jako továrna na smrt, jejíž plameny pohltily přes milión lidských životů, představuje výzvu zachytit čtivou formou, jak lidé v Osvětimi žili, pracovali a umírali. Podívat se zblízka do tváří lidem, kteří vymysleli a zbudovali tuto smrtící mašinu.

Auschwitz-Birkenau, foto: Eliška Okapová

Auschwitz-Birkenau, foto: Eliška Okapová

Kniha Tábor smrti Osvětim je rozdělena do čtyř kapitol, které poskytují čtenáři jedinečný vhled do chodu tábora, jenž byl před sedmdesáti lety zcela odříznut od světa. Kromě stručného, leč věcného doprovodného komentujícího textu, je každá kapitola doplněna o fotografie s vysvětlujícím popisem a informací o zdroji snímků. Fotky jsou na stránkách uspořádány logicky, vkusně. Mnohé z nich jsou zvětšené natolik, že z tváří lidí, kteří jsou například na rampě rozdělováni buď napravo, či nalevo, jde vyčíst všudypřítomný strach, otázky a starosti, co bude dál. Naproti tomu snímky zachycující důstojníky SS nebo ženské příslušnice pomocného sboru SS (Helferinen) v rekreačním komplexu v Solahütte, působí docela paradoxně. S úsměvem na rtu, v pohodě si pracovníci tábora, vysocí důstojníci SS a mnozí z řad dozorců užívali pobyt v letovisku necelých padesát kilometrů daleko od hrůz, který jim byl umožněn jako odměna za „výjimečné činy“. Rozumějme činy, jež se vyznačovaly brutalitou spáchanou na vězních, což v rámci poslání Osvětimi bylo hodnoceno jako řádné plnění zadaných úkolů.

Jak již bylo zmíněno, nosným pilířem celé publikace jsou fotografie (fotografie nejen celosvětově známé, ale i fotky, které nebyly dosud zveřejněny). Přestože ke knize neodmyslitelně patří text, její obrazová výbava, od tématu neodmyslitelná, je citlivě, vhodně vybrána a výborně s textem komunikuje. Dobové fotografie nefungují jen jako nějaké obrázky, ale jako opravdu silné příběhy lidí. Fotografické záznamy o průběhu dění v Osvětimi a jejího nejbližšího okolí řeknou více než kdejaká slova.

„Dne 3. září (1941) podniklo SS první hromadnou popravu za pomoci granulovaného kyanovodíku, jenž se prodával v plechovkách pod obchodním názvem Cyklon B. Fritzsch si vybral sklep bloku 11. Nejdříve zajistil utěsnění všech oken a ostatních částí sklepení, a pak tam dal přesunout odsouzené z jejich nemocničních postelí a chatrčí. Pod rouškou noci byli eskortováni do bloku 11, kde je namačkali do těsných cel. Fritzsch pak do místnosti vhodil krystaly Cyklonu B. Přestože se většina udusila do dvaceti minut, někteří vězni tato muka přežili a museli být nakonec zastřeleni.“ (str. 23)

Auschwitz I, foto: Eliška Okapová

Auschwitz I, foto: Eliška Okapová

Autorovým cílem knihy je v hrubých obrysech pokrýt období od vzniku Osvětimi po její zánik. Je to těžký úkol, ale Ian Baxter se toho zhostil s vervou. Obsahuje nejzákladnější události, data a lidi, kteří měli co do činění s Osvětimí. Pro čtenáře asi nejzajímavějšími momenty knihy mohou představovat údaje, které nejsou veřejnosti až tak známé, nebo věci, o kterých ještě moc nepřemýšleli. Víte, kdo byl tvůrce nechvalně známé brány s nápisem Arbeit macht frei – Práce osvobozuje? Nebo kdo se pasoval do role Boha, který určoval v bloku 11 v hlavním táboře o životě a smrti vězňů?

Nacisté hledali při „konečném řešení židovské otázky“ co nejefektivnější způsob vraždění. Nestačilo pouhé střílení nebo zabíjení Židů v mobilních plynových komorách, proto začali měnit pracovní a koncentrační tábory (v Polsku) na tábory vyhlazovací za pomocí Cyklonu B. Synonymem výkřiku zoufalství mužů, žen a dětí z různých zemí Evropy, synonymem nejohavnějšího zločinu masové (průmyslové) vraždy v historii se stal podmáčený kus země ohraničený březovým lesem – Auschwitz-Birkenau (Auschwitz slouží jako hromadný název pro nacistické koncentrační tábory u polského města Oświęcim, zahrnoval správu 39 táborů, z toho tří hlavních – Osvětim I, II a III). Pokud čtenář touží znát detaily o chodu tohoto německého koncentračního tábora, není nic jednoduššího než si vzít do rukou naši recenzovanou knihu. My se však podíváme na jednu zajímavost – kolik firem se podílelo na stavbách krematorií, konkrétněji například na Krematoriu IV:

střecha – Konrad Segnitz

komíny – Robert Koehler z Myslowic

svrchní plášť – firma Huta z Katowic a Reidel & syn z Bílska

vnější kanalizace a drenáž – Karel Falcek z Gliwic a firmy Triton z Katowic

osmikomorová pec – Josef Kluge z Gliwic pod dohledem výrobců Topf & synové z Erfurtu

Kolem deseti civilních firem z Horního Slezska se podílelo na stavbě vraždicího zařízení Krematoria IV, sestávající se svou vlastní plynovou komorou, márnicí a pecí. Nesou tyto firmy nějaký morální podíl na vyvražďování nevinných lidí?

Tou dobou už bylo v Březince 107 000 těl, která se postupně rozkládala a zamořovala spodní vody. Červen a červenec byly extrémně teplé a v průběhu prvního týdne v červenci začala pohřbená těla zahnívat. Hnijící ostatky vystupovaly na povrch a kolem tábora se šířil nesnesitelný zápach. Celé hordy krys na nich hodovaly a objevily se také první případy tyfové horečky ve veřejném táboře pro civilní pracovníky umístěné v Březince. Zápach v táboře byl příšerný. Celou oblast kolem místa, kde byla těla pohřbena, zaplavila hejna much a z děr v hromadném hrobě stoupal puch hnijících tělesných tekutin.“ (str. 41)

Musíme si připustit hrozbu recidivy minulosti. Židé byli pronásledováni po větší část svých dějin. Masové vraždy odlišných etnických, společenských nebo náboženských skupin, v rozsahu i miliónů mrtvých, se v historii objevovaly (a dodnes objevují). Nejen německá společnost byla ve třicátých letech 20. století prostoupena rasismem, antisemitismem a necitelností k lidskému životu. Pokud si tohle uvědomíme a učiníme nezbytné kroky k minimalizování příčin přívětivého prostředí pro tvorbu režimů, které mají za následek hromadné vraždění, bude to znamenat krok vpřed. Tato publikace je i dnes velice přínosná, jelikož se čas od času objevují teorie v souladu s „vědeckými metodami“ o neexistenci a neuskutečnitelnosti holocaustu, popření existence plynových komor v táborech, hromadného vraždění Židů apod. Závažnost těchto teorií stoupá s každým novým revizionistou, s každou ztrátou svědků a s každým novým příznakem podobnosti společností, ve kterých vyústil holocaust.

Autor: Ian Baxter

Název knihy: Válka v obrazech − Tábor smrti Osvětim: unikátní fotografie z válečných archivů

Nakladatelství: JOTA

Rok vydání: 2013

Počet stran: 130

Běžná cena: 328 Kč