bídaucházejícíjde topěknévynikající (Zatím nikdo nehodnotil, buď první.)
Loading...

Návštěvníci muzea si mohou vyzkoušet, jaké to je usednout na invalidní vozík

Sdílejte článek ...Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on Twitter

Přes Rytířský sál muzea vede rampa, k níž jsou přistaveny invalidní vozíky. Návštěvník výstavy může usednout a spolehnout se na šikovnost svého průvodce, že ho v pořádku převeze přes dráhu, která simuluje nerovný terén. Poznat znamená porozumět, takový je podtitul a zároveň i poselství interaktivní výstavy, která přibližuje svět vozíčkářů, nevidomých i neslyšících.

 

„Handicap je něco, co postiženého člověka odlišuje od nás zdravých. Ovšem to, že je člověk fyzicky znevýhodněný, neznamená, že není silný jedinec. Ostatně i my zdraví máme nejrůznější handicapy, ačkoliv si to mnohdy ani neuvědomujeme. Mohou to být naše špatné vlastnosti, jako je lenost nebo nedůvěra k lidem,“ uvedla na zahájení výstavy Bohdana Březinová z obecně prospěšné společnosti Pontis Šumperk, která se zaměřuje na pomoc seniorům a handicapovaným.

 

Na vlastní kůži

Výstava představuje kompenzační pomůcky, jež pomáhají vyrovnat se s postižením. Návštěvníci se seznámí s Pichtovým psacím strojem i s Braillovým písmem pro nevidomé, vyzkoušejí si chůzi o berlích nebo videotelefon pro neslyšící.

„Poučí se, jak jednat s postiženým, vyzkoušejí si speciální brýle, které simulují různé zrakové vady a poškození zraku. Mohou složit puzzle nebo si zahrát pexeso či šachy pro nevidomé. Dozvědí se tak, jestli by dokázali nahradit zrak hmatem,“ přibližuje Dana Vláčelová, vedoucí výstavnictví.

 

Osudy handicapovaných

Exponáty zapůjčilo Moravské zemské muzeum v Brně. Šumperští muzejníci výstavu doplnili o osudy čtyř handicapovaných z podhůří Jeseníků, kteří se dokázali se svým postižením vyrovnat.

„Vybudovali si profesionální kariéru, stali se úspěšnými sportovci. Jejich životní příběhy mohou být inspirativní i pro zcela zdravé lidi,“ domnívá se Vláčelová.

„Je to užitečná výstava. Přišla jsem si ji obhlédnout a vezmu na ni žáky v hodině občanské výchovy. Když si na vlastní kůži vyzkoušejí to, co se jen složitě vysvětluje, snáze pochopí, že mezi zdravými a postiženými není zas tak velký rozdíl. Uvědomí si, že handicapovaní si zaslouží naši úctu za to, jak se dokážou poprat s nepřízní osudu,“ soudí učitelka Růžena Drásalová.

 

Výstava Jak se žije s handicapem ve Vlastivědném muzeu v Šumperku potrvá do 25. května.

Foto a text: Vladimíra Krejčí