bídaucházejícíjde topěknévynikající (Zatím nikdo nehodnotil, buď první.)
Loading...

Žité umění Dity Pepe

Dita Pepe do 14. září v ostravském Domě umění vystavuje svůj nový projekt nazvaný Měj ráda sama sebe. Výstava v nejpřednější ostravské galerii je sama o sobě uznáním nejvyšších uměleckých kvalit autorky. Není to ale jen tak ledajaké umění, které se dá jako obvykle jen tak předložit před zraky diváků… Výstavní panely jsou koncipovány jako izolované boxy, v nichž fotografie vždy jedné ženy doprovází text i mluvené slovo. Nejde totiž jen o vizualizaci tváří, ale o životní příběh a sondu do nitra dané osobnosti. Celý projekt byl zachycen i v knize, která byla o vernisáži také slavnostně pokřtěna.

Klíčem ke koncepci je ale jiná kniha. Tedy klíčem pouze v tom smyslu, že nám odhalí, jak to všechno vzniklo. Ale těžištěm konceptu je určitě jedinečnost osobnosti a osobitého přístupu autorky. Všichni řečníci při vernisáži v úterý 8. 7. 2014 zdůrazňovali, že Dita Pepe má osobní charisma, které je rovnocenné jejímu uměleckému talentu. Mohu potvrdit, že Dita Pepe je neobyčejně milá a příjemná – tím, že okamžitě otvírá lidství, své i druhých. To není běžná ženská empatie, to je schopnost soustřeďovat a pořádat životní moudrost. Žití a umění je v ní neodlučně a neodmyslitelně totožné.

A teď k té knize. Stává se, že souhra náhod poskytne startovní, iniciační impulz. Tou knížečkou je Umění života od Zygmunta Baumana. Jeden z největších světových sociologů se k stáru vyznává z něčeho osobního, totiž že věda a víra, umění a život, privátní a profesní jsou spojené nádoby. Staří pánové už si mohou dovolit takto mudrovat. Jako mladým akademikům by jim to ovšem neprošlo. I sociolog Erich Fromm až po sedmdesátce napsal svou – později pro mnohé kultovní – knihu Mít nebo být, jejímž dovětkem pak byla knížečka Umění být. Bauman se tedy prezentuje podobně jako Mistr života. A Ditě Pepe to náhle zapadlo do konceptu.

Erich Fromm ve svých knihách často mluví o sebelásce – a překvapivě jako o něčem pozitivním. Láska k sobě, sobectví, je nutnou protiváhou lásky k bližnímu. A obojímu je třeba se pracně učit, tvrdil už kdysi Erich Fromm. Měj ráda sebe sama, slýchávala i Dita Pepe. A teď teprve to náležitě pochopila.

Dita Pepe - Ukázka z knihy Měj ráda sama sebe, foto: Vladimír Šiler

Dita Pepe – Ukázka z knihy Měj ráda sama sebe, foto: Vladimír Šiler

Jejím nejvlastnějším výrazovým prostředkem se stala fotografie. To, oč jde v tomto projektu, ale není exhibice řemeslné schopnosti dovedně re/prezentovat, ani sebestředné zdůrazňování osobitého způsobu vidění, nýbrž snaha zprostředkovat, propůjčit toto umění i někomu jinému, především několika vybraným portrétovaným ženám, ale v podstatě taky všem divákům – návštěvníkům výstavy a čtenářům knihy. Dita Pepe zaměňuje funkci objektivu na autofokus – v doslovném slova smyslu: zaměř se na sebe sama, ty jsi v ohnisku.

Co se tu řeší? Vizáž a styl. Zajisté – v tom je to typicky ženské. Dita Pepe s celým kreativním týmem – textařka, návrhářka oděvů, kosmetička a kadeřníci (ano, přece jen jsou tu i nějací muži) – nabídnou fotografovaným ženám, které rozhodně nejsou fotomodelky, a snad ani fotogenické, nový vzhled, a tím i nový pohled na sebe sama. Tento postup je pro Ditu Pepe příznačný. Na výstavě má i ukázky svých autoportrétů – autostylizací. V tomto bodě ale fotografie překračují úzký rámec umění a stávají se součástí širšího snažení feministických studií – tematizování fluidní ženské identity, nejistoty sebe sama. Jak to rezonuje s Baumanovou charakteristikou dnešních tekutých, tedy těkavých, prchavých a měnlivých časů!

Konceptem je tedy sebekoncept. Ale spočívá ono „Měj se ráda“ opravdu jen ve vidění, vizualitě? Není to spíš v pocitu, myšlení, sebe-vědomí? Fotografka ovšem myslí a tvoří obrazem. To je její nezastupitelná role. Špičkový profesionální výkon, kompoziční a technická propracovanost fotografií – až do rafinovaných detailů, stejně jako svéráz autorské invence poskytují jistě estetický požitek. Avšak náročnost provedení svou naléhavostí odkazuje k ještě jinému cíli, smyslu. Série obrazů je dokumentem živých příběhů, pohnutých osudů, jimž vnímavá, soucítící a přemýšlivá fotografka dává svébytnou optiku a rámec. To není pouhá reality show, to je individuální a sociální terapie. Ke všem těm pochybným (zpochybněným) existencím nakonec zařadí Dita Pepe i sebe. A nikoli náhodou na poslední straně knihy čeká na čtenáře – zrcadlo.

Nedílnou součástí vernisáže byla i hudební produkce, nevšední, netuctová. I to je příznačné pro autorčin záměr překračovat klasický koncept umění směrem k jistému Gesamtkunstwerku a kolektivnímu dílu. Ideálně to dokazuje publikace vydaná spolu s výstavou. Skvostná práce je výsledkem souhry umění textařského, designu, typografie, knihvazačství i nesporného umění manažerského, neseného láskou k pěkným knihám. Není náhodou, že i předchozí fotografické publikace Dity Pepe získaly knižní ceny. Ale snad nejlepším oceněním pro autorku a její spolupracovníky i celý projekt je, že Zygmunt Bauman poskytl speciálně ke knize rozhovor, který je stejně závažný jako představené fotografie.

Shlédnutí výstavy i zakoupení publikace je tedy nanejvýš doporučeníhodné.

Dita Pepe. Galerie výtvarného umění v Ostravě. Dům umění. Jurečkova 9, Ostrava. Otevřeno denně mimo pondělí od 10 do 18 hod.

Výstava potrvá do 14. září 2014. (www.gvuo.cz)

PEPE, Dita; BARONOVÁ, Barbora. Měj ráda sama sebe / Love yourself. Vydalo Nakladatelství wo-men Praha ve spolupráci s GVUO Ostrava, 2014.