Hodnocení: bídaucházejícíjde topěknévynikající
Loading...

21. srpen 1968

21.8.1968 bylo drsné procitnutí z krátkého snu o relativní svobodě projevu, cestování, neexistenci cenzury a naději na normální kulturní svobodný život. Ještě horší pak byla následná dvacetiletá plíživá normalizace a lámání charakterů. „Pragmatici“ opět měli navrch.

Bylo mi 16 a bydel jsem v Praze na Vinohradech. 21.8. jsem měl odjíždět na chmelovou brigádu. Brzy ráno mě probudila letadla. Nejdřív jsem si myslel, že to krouží jen jedno a že má třeba potíže s přistáním. Pohled na oblohu vše vysvětlil. Divné šedé Antonovy létaly jeden za druhým. Pustili jsme rádio a tam probíhalo vysílání, jak ho známe z dnešních připomínek této události. Všichni jsme se báli, že bude válka. Neúspěšné pokusy o nákup potravin, střelba a výbuchy od Československého Rozhlasu, bylo to dost napjaté, ale vše se seběhlo tak rychle, že jsme se ani pořádně nestačili bát. Byl jsem tenkrát jen s matkou, a tak jsem ji několik dní doprovázel pěšky přes Prahu do práce, protože tramvaje nejezdily. Cestou jsme viděli i pár výstřelů zmatených ruských vojáků, ale naštěstí se nikomu nic nestalo. Po celé Praze se objevily tisíce letáků a nápisů s jediným tématem – „Okupanti, jděte domů!“. Na chmel se jelo asi za týden, v Kněžěvsi jsme se neúspěšně pokoušeli diskutovat s místními rudoarmějci o okupaci.

Bylo hezké, jak se většina národa dokázala sjednotit proti okupantům. Méně hezké už bylo, jak se během několika měsíců většina z těchto lidí dala zmanipulovat a znormalizovat do podoby souhlasící většiny. Dvacetileté lámání charakterů bylo pak mnohem depresívnější, než samotná okupace. Konec tohoto stavu se zdál být v nedohlednu a já se musel pomalu rozloučit s tím, že uvidím naživo Jimiho Hendrixe, Rolling Stones, Beatles, Cream, Jethro Tull – což se naštěstí tak docela nepotvrdilo.

—————————-

 Jen poznámka – nebyl jsem sice žádný statečný disident, ale nebyl jsem ani v SSM, nedejbože v KSČ, nic proti ničemu jsem nepodepisoval. Občas jsem něco opsal, zkopíroval a poslal dál, jako každý, komu nebylo všechno jedno. To jen kdyby se někdo ptal.

Petr Vít

Jsem nyní nepracující důchodce, užívající si zbytku života, příležitostný webmaster, profesí správce IT, duší hudebník.

Co mám rád, možná poznáte z mých recenzí…

More Posts

Follow Me:
Facebook