Hodnocení: bídaucházejícíjde topěknévynikající
Loading...

Scooter naživo: Jedna velká párty!

V LaCultuře máme Scooter v oblibě. Bylo proto jasné, že přineseme reportáž jednoho z koncertů. Volba padla na pražský koncert, který se uskutečnil v pátek 13. 11. na výstavišti v Holešovicích. Malá sportovní hala byla při koncertě zaplněná, takže je vidět, že hudba Scooteru, který tady s námi je už od roku 1993, má stále své fanoušky.

Foto: Zbyněk Riedl

http://zbynekriedl.cz/

https://www.facebook.com/zbynekriedl.cz

Do holešovické haly jsme dorazili kolem čtvrt na devět, právě ve chvíli, kdy si pomyslné taneční žezlo předávali DJ Mikael van Dikeen a DJ Basslicker. Ze začátku byl set DJ Basslickera dost potichu, stejně jako ten van Dikeenův, ale postupně se na hlasitosti značně přidalo a i publikum náležitě ožilo. DJ s letitou praxí z rádia Kiss sázel jeden hit za druhým a neomezoval se jen na disko, ale zazněla třeba i skladba Smells Like Teen Spirit od Nirvany. Když zrovna nebyl za pultem, běhal DJ po pódiu a snažil se lidi pořádně rozpařit, což se mu také povedlo. Ovšem Basslickerovi bylo jasné, kvůli komu lidé přišli, proto neváhal a povzbuzoval lidi ve skandování hlavní hvězdy. Melodie ze songu Maria od Scooter tak zazněla několikrát z úst fanoušků ještě před samotným koncertem. Kolem 21:20 set skončil a všichni již natěšeně čekali na Scooter.

Po asi dvacetiminutovém čekání se už rozeznělo intro a lidé hromadně zvedali své telefony. Holt trend moderní doby. Ale pak už nastoupil Scooter a přiznám se, že hned od první minuty jsem obavy o zábavnost vystoupení hodil za hlavu. Byl to opravdu nástup ve velkém stylu. Kapela vybrala jako startovací song nový singl Riot a podpořena vydatnou světelnou a hlavně pyrotechnickou show to hned během první písně neskutečně nakopla. Jednalo se o nástup hodný této taneční legendy. Ať si zlí jazykové říkají, co chtějí, ale kdo nezažil Scooter naživo, nepochopí!

Během první písně se Phil Speiser chopil elektrické kytary, aby měl nástup pořádný říz. Přidejte si k tomu již zmiňovanou pyroshow, tanečnice, parádní osvětlení a samozřejmě H. P. Baxxtera, který za těch 22 let téměř nezestárnul, a máte přibližnou představu o tom, jak to v pátek ve sportovní hale vypadalo. Bez zbytečných keců se pokračovalo hity One (Always Hardcore), Ramp! (The Logical Song) a Jadore Hardcore. Následujícím songem Weekend! jsem minimálně já trochu ochladl, ale alespoň jsem si po náročném dni připomněl, že začíná víkend. Jeden z největších hitů How Much Is the Fish? následoval záhy, nečekaně brzo a narychlo bez velké propagace. Trochu mě tím zaskočili. Navíc se mi zdálo, že ze začátku jsem málo slyšel klávesy, ale během prvního refrénu se to rozjelo naplno, podpořeno výbornou projekcí, a ke konci už doslova řvala a skákala celá hala. Jak už bývá zvykem, prostor pro zpěv dostal na chvíli i klávesák Michael Simon. První půlhodinka byla hodně našlapaná, možná až moc. Můžu ale prozradit, že Scooter nezačali nudit po celou dobu koncertu. Pravda je ovšem taková, že úplně nejlepší se mi zdála tato první část. Po trochu slabší 4 AM následoval blok písní z poslední desky, včetně instrumentální části. To aby si H. P. Baxxter trochu odpočinul a následně rozpařil dav výbornou Bigroom Blitz, která naživo se všemi těmi subwoofery zní opravdu hodně dobře. Během vystoupení se tanečnice převlékaly, střídaly se s tanečníky, dělaly hvězdy a jiné akrobatické kousky přes celou délku pódia, takže bylo pořád na co koukat. Hlavní hvězdou byl pochopitelně po celou dobu H. P. Baxxter, který má prostě „šoumenství“ v krvi, a jak jde vidět z fotek, pro nějakou tu pózu nechodí daleko.

Po několika starších písních se blížil závěr koncertu. Nakonec nemohlo zaznít nic jiného než Maria (I Like It Loud), jejíž ústřední melodii si celé publikum trénovalo již několikrát. Po krátké pauze se samozřejmě kapela vrátila na přídavek. Zrovna když jsem zmínil, že ještě musí přijít, protože nehráli Fire, nastoupil na pódium H. P. Baxxter s kytarou v ruce. Za mohutné podpory pyrotechniky, mimo jiné tryskající i z jeho kytary, rozjel všem fanouškům známý kytarový riff. Úplně nakonec ještě zahráli Hyper Hyper/Move Your Ass! a po asi 80 minutách všichni odcházeli spokojeně domů. Tedy až na ty, co zůstávali na afterparty. Abych to shrnul, šlo prostě o čistou taneční jízdu od začátku až do konce, která by roztančila i mrtvolu. Bez zbytečných keců, bez zbytečných pauz – a tak to má být. Většina lidí určitě odcházela spokojena a s dobrou náladou. Našly by se sice věci, které nezazněly a které bych chtěl slyšet naživo (třeba z desky Our Happy Hardcore), ale chápu, že setlist není nafukovací. Za mě tedy velký palec nahoru. Po letošním velkém zklamání z Oldies Festivalu jsem si konečně užil parádní taneční muziku naživo.

Playlist: Riot, One (Always Hardcore), Ramp! (The Logical Song), J’adore Hardcore, Weekend!, How Much Is the Fish?, 4 AM, 999 (Call The Police), Chopstick (Mado Kara Mieru) / Fallin‘ / Home Again, Bigroom Blitz, Nessaja, Posse (I Need You on the Floor), Fuck the Millennium / Call Me Mañana, Maria (I Like it Loud), Fire, Hyper Hyper/Move Your Ass!