bídaucházejícíjde topěknévynikající (Zatím nikdo nehodnotil, buď první.)
Loading...

Doteky básnických -ismů

Nová básnická sbírka Lydie Romanské Sirka Henriho Bremonda dává svou anotací tušit, že půjde o přelomový titul autorčiny tvorby. Romanská již názvem sbírky „manifestuje svůj příklon k čisté poezii“ a verše tak hodlá zbavit slovního balastu. Proto lehce překvapí, že kniha nemá žádný teoretický úvod ani doslov, kde by recenzent či přímo autorka blíže osvětlili inspirační zdroje veršů. Čtenář je tak hned po otevření knížky vhozen do hluboké tůně barvitých veršů.

Co se zprvu mohlo zdát jako nedostatek, se během četby vyjeví jako pozitivum. Čtenář objevuje záměr Lydie Romanské postupně, v praxi, na základě jednotlivých veršů, jako kdyby odkrýval karty na stole. Přitom slovní balast u Romanské zcela jistě nenajdete. Milovníci lyrických jambů a hexametrů přes celou stránku nechť raději sáhnou po jiné knize.

Můžeme tedy Sirku Henriho Bremonta považovat za jakýsi předěl v autorčině tvorbě? Dle mého názoru zcela jistě nikoliv. Je to opět stará dobrá Lydie Romanská, jejíž typická poetika nám evokuje vzpomínky na verše z předchozích sbírek. Lydie Romanská, která kašle na aktuální trendy české poezie a svou autenticitu si zachovává i s vědomím, že bude některými mladšími básníky považována za patetickou. Lydie Romanská, která ve své tvorbě ctí určitou stylovou kontinuitu i tradiční motivické okruhy (příroda, láska, erotika…).

Určitý posun každopádně zaznamenat můžeme, a to ve dvou ohledech. V prvé řadě jde o hravou experimentálnost, s níž se autorka stylizuje do velkých básnických -ismů dvacátého století. Můžeme si tedy povšimnout prvků civilismu (Higgsův boson) projevujících se ve fascinaci moderním světem či poetismu (Mé mapy, Kočka z Terstu), kde cítíme tajemnou vůni dálek. Některé básně (Zpráva z kolizní dráhy) jsou doslova básní-pásmem, a tak můžeme v souvislosti se sbírkou hovořit i o surrealistických vlivech. Druhým ohledem je jasně viditelná odlehčenost básní. Romanská ubírá na vážnosti a přidává do veršů skrytý humor; s čtenářem místy laškuje. Řada básní se rovněž naklání spíše do epické roviny, přestože lyrika je pro Romanskou tradičním tvůrčím backgroundem. Lze tedy říci, že Sirka Henriho Bremonta si bere to nejlepší z tradic české poezie.

Filip Šimeček

Filip Šimeček

Aktivista, publicista, pedagog, herec, včelař. Brainstorming mi nikdy moc nešel:)

More Posts

Follow Me:
YouTube