bídaucházejícíjde topěknévynikající (Zatím nikdo nehodnotil, buď první.)
Loading...

Diana Průšová: Amazonky – na přelomu věků (úryvek)

ÚVOD

Z vašeho pohledu je to už velmi dávno, desítky a desítky generací nazpět. Z mého pohledu se to stalo teprve před krátkým okamžikem. Vybrala jsem si ji, protože jsme se navzájem potřebovaly. Ona mou sílu a ochranu a já její oddanost a službu.

Lidé, mé nádherné milované děti, začali zapomínat na moudrost, kterou jsem je učila. Odvraceli se od řádu života a smrti, nezkušenými kroky dupali po nejdůležitějším vědění, nerozumně ničili mé životadárné poklady. Proto jsem ji potřebovala, aby zabránila chybám, které se už nedají vrátit zpět. Aby ve chvíli, kdy lidstvo dospěje, nebylo už příliš pozdě.

Ona byla ideální. Odsouzená a odvržená ústy neznalých, haněná pro svou sílu i lásku ke svobodě a přesto stále nezlomná. Čím více ji mučili, tím byla odhodlanější. Lépe jsem si vybrat nemohla. Byla první ze silného rodu bojovnic.

Ubitou a vyčerpanou dovedla jsem ji do samotného srdce pralesů, které nazýváte Amazonské. Tam na ni čekal pramen nejčistší ze všech pramenů – Posvátná tůně. Žíznivá se ponořila do třpytivé vody a pila. Pila tak dlouho, dokud se zakrvácené pramínky jejích vlasů nezbarvily do purpurové barvy. Pila, dokud její oči nezazářily stejnou purpurovou barvou, jakou měly některé z kamínků na dně té křišťálové vody. Pila, dokud se jizvy na její tváři neslily do jedné tajemné kresby – znamení nejvyvolenější z vyvolených. Pak byla připravená a výcvik mohl začít.

Znovu a znovu trhala vlákna svých svalů, až se staly pevnějšími než liány. Drtila své křehké kosti, až byly tvrdé jako kámen. A já, dojatá její pílí i věrností, jsem každou noc ošetřovala krvavé rány, měnila bolest na hbitost a únavu na sílu.

Úplňky přicházely a odcházely a ona se stále učila umění boje, rozumět mým slovům, cítit vše živé, jako by to byla součást jejího těla. Na začátku byla jedna žena – jedna kněžka pro jeden kmen.

***

Když nastal ten správný čas, ukázala jsem vyvolené, kde najde další bojovnice, stejně odhodlané, jako byla ona. Poslala jsem ji za tolika ženami, kolik barev měly zářivé kamínky v tůni. Každá z nich pak ponořila své zdrásané tělo do posvátné vody, aby stejně jako ta první přetvořily jizvy ve tváři na mé znamení a své oči i zakrvácené pramínky vlasů zbarvily do odstínu drahokamu, který jí byl určen. Třináct barev, třináct kněžek pro třináct kmenů.

První zůstala ve středu pralesů a zbylých dvanáct se rozjelo na nejrůznější strany. Tam založily nové kmeny, pojmenované podle směru jejich cesty. Severní kmen, Jižní kmen, Jihozápadní kmen, Kmen středu… mé vyvolené dcery osídlily celé amazonské pralesy a postavily tak základ pro nový národ.

 

Z vašeho pohledu se mohlo zdát, že to trvalo velmi dlouho, ale z mého to byl pouhý mžik. Třináct kmenů nakonec tvořily stovky žen. Všechny vyučené ctihodnými kněžkami k umění boje, posvátnosti života a smrti a loajalitě ke mně, Matce Zemi. Národ amazonek, který byl určený chránit mé dary, chránit mé děti před fatálními následky nemoudrých činů, střežit řád a rovnováhu světa.

Web stránka autorky: http://wild-diana.cz/

Zdroj obrázku: familiarpossessed.com

Jana Mišúnová

Jana Mišúnová

„Nikdy nejsi moc starý na to, abys mohl začít znovu snít nebo se vydat za dalším cílem.“ C.S. Lewis

More Posts