Hodnocení: bídaucházejícíjde topěknévynikající
Loading...

Květoslav Hönig a Ondřej L. Hrabal v Čaji o páté

Květoslav Hönig a Ondřej L. Hrabal jsou autoři knihy Ydris, která je prvním dílem chystané fantasy ságy Odkaz tastedarů. Strávili nad ní více než pět let a příběh doplnili i rozlehlou mapou Avirského království, kde se příběh odehrává, ilustracemi, webem i hudbou. Vytvořili vlastní jazyky a bohatou historii svého světa. O inspiraci, psaní i o tom, proč se rozhodli knihu vydat samonákladem, jsme si popovídali v dnešním Čaji o páté.   

Co vás inspirovalo k vytvoření vlastního světa?

KH: Můžete tvořit úžasná místa, vdechovat život zajímavým postavám, utvářet dějiny vlastního světa, vymýšlet nové živočišné a rostlinné druhy… je toho spousta. Ten proces tvoření mě prostě naplňuje.

OLH: Mě na psaní nejvíc baví architektonická část práce, ať už se jedná o budování charakterů, kultury nebo lokací. Mám pocit, že high fantasy je vrcholem těchto modelářských tendencí.

Napsat propracovanou fantasy knihu není snadné. Co se vám psalo nejhůř a co, naopak, nejlíp?

KH: Psaní samotné problém není. Těžké je akorát vymyslet dobrou zápletku, promyslet jednání postav, rozhodnout, kolik toho čtenáři odhalit atd. Nejlépe se tedy píšou kapitoly v nichž se děje sice něco zajímavého, ale ne důležitého pro zápletku, a málo se v nich mluví. Naopak nejtěžší jsou asi rozhovory postav týkající se nějakých tajemství, musí se dobře promyslet, co kdo ví a co chce tomu druhému sdělit.

OLH: Podle mě je nejtěžší opravování. Když se někde objevila logická trhlina v zápletce nebo něco nesedělo do skrytých vrstev příběhu a bylo třeba znovu procházet a přepisovat už několikrát čtené, hotové texty. V těchto situacích je hodně těžké sesbírat vůli a vrhnout se do práce.

Knihu jste vydali samonákladom. Proč jste se rozhodli jít touhle cestou?

OLH: Důvodů bylo hodně, všechny varianty jsme zvažovali dlouhé hodiny a konzultovali s řadou zkušenějších lidí. Ukázalo se, že nakladatelství jednoduše k ničemu do začátku nepotřebujeme, ani jsme tedy rukopis do žádných neposílali. Chtěli jsme celý proces vydávání knihy zvládnout sami, a tím se navíc naučit spoustu dalších užitečných věcí. Za sebe můžu zpětně říct, že jsme se rozhodli dobře, měli jsme úplnou svobodu a kontrolu, neplatíme takové provize a vlastně jsme nebyli o nic ochuzeni. Jediné opravdové negativum je, že část čtenářů vnímá samonáklady jako literaturu, kterou nikdo nechtěl vydat, kniha se nicméně prodává dost slušně i přes tuto skepsi. Asi i díky tomu, že spousta nakladatelství vydává nesmysly, takže si čtenáři uvědomují, že ani to není žádný punc kvality, u prvotiny prostě vždy člověk jde do určitého rizika. Velice si vážíme důvěry mnoha lidí, kteří jsou v našem případě ochotni tento risk podstoupit.

KH: Jednalo se sice o samonáklad, ale stejně bych ještě rád zdůraznil, že velkou část peněz nám na projekt přispěli naši startéři skrze kampaň na Startovači.

Kdy vyjde druhý díl vaší ságy? A mohli by jste o něm čtenářům něco prozradit?

KH: Doufáme, že příští rok, ale takto dopředu to nedokážu říct jistě, budeme mít oba hodně školy, navíc práce na druhém díle zatím spíše přibývá než ubývá. Některé texty Ydris 2 už jsou totiž poněkud zastaralé a zápletka se od doby jejich napsání mírně změnila, takže nás čeká nějaké to přepisování – často i malá změna vede ke spoustě oprav. Mimo to budeme přidávat nějaké nové kapitoly, dopisovat chybějící a čekají nás ještě další úpravy.

OLH: Příští rok budeme oba státnicovat, takže to podle mě vyjde. Kdybychom nepsali, museli bychom se učit.

Jaké jsou vaše oblíbené knihy? A která z nich vás nejvíc ovlivnila?

OLH: Mám spousty oblíbených knih, autorů a autorek. Nejvíce mě asi ovlivnilo 1984, to jsem taky četl nejvíckrát. Mám rád meziválečnou literaturu, existenciální prózu a moderní poezii. Dlouhodobě nejvíc čtu asi americkou literaturu 20. století. I vzhledem ke studiu se poslední dobou dostanu především ke klasické anglofonní literatuře a k filozofickým dílům (studuju anglistiku a filozofii). Z česky psané prózy pro mě jasně vystupují Hrabal a Kundera, ze současné české prozaické literatury mě nedávno taky například zaujala kniha A já pořád kdo to tluče od Radky Denemarkové. Co se týče básnířek a básníků, mám nejraději Václava Hraběte a Vladimíra Holana. A fantasy – mám rád Tolkiena a některé Sapkowského povídky.

KH: Jako malý jsem četl mockrát Harryho Pottera a vyrůstal jsem na Legendách o Drizztovi. To mi ale časem přestalo stačit, moje nároky se zvýšily. Sáhl jsem tedy po Malazské Knize padlých. Taky mám rozečtenou Ságu o Zaklínači, kterou jsem načal už dvakrát, ale až teď napotřetí ji asi dočtu. Víc se mi ale od Sapkowského líbily jeho první povídky. Kromě čistých fantasy děl jsem čítával také naučné knihy o středověku a historické romány – např. Ivanhoea, Kroniku válečníkovu, Ranhojiče, Egypťana Sinuheta a další. Od té doby, co píšu vlastní knihu, už ale nečtu tolik co dřív.

No a samozřejmě jsem četl i Pána prstenů, víc jsem si ale oblíbil Silmarillion, popř. Húrinovy děti.

Knih, které mě ovlivnily, je opravdová spousta, každá se na mém postoji k fantasy a tvorbě obecně podepsala jinak a jinou intenzitou.

Váš svět se snažíte neustále rozšiřovat? Co v tomhle směru plánujete dále?

KH: Tak ono žádné „dále” už není, rozšiřování světa se nikdy nezastaví a tato činnost vlastně zahrnuje naši veškerou tvorbu. Obohacujeme jej prostě o všechno, od nových bytostí přes příběhy až po písně a básně. A jestli máš na mysli multimediální tvorbu, tak tam je spousta směrů, kterými se můžeme ubírat. Určitě chceme máknout na audioknize a další hudbě.

Jaké cíle by jste chtěli dosáhnout ve vaší spisovatelské kariéře?

KH: Jelikož věřím, že má naše kniha čtenářům co nabídnout – od zábavy až po životní moudra pronášená postavami – tak bych byl přirozeně rád, kdyby se k našim dílům dostalo co nejvíce lidí. To znamená překlad i do cizích jazyků.

OLH: Můj cíl je nepřestat psát, co mě baví. Nenechat se příliš ovlivnit poptávkou a pořád si to dělat podle sebe. Taky bych chtěl i nadále nějakým způsobem spolupracovat s Květoslavem, i když se naše stezky oddálí.

Co by jste poradili autorům, kteří se taky rozhodnou pro samonáklad?

OLH: Ať se nebojí a jdou do toho, získají tím velké zkušenosti, pochopí, jak funguje knižní trh a co všechno stojí za vydáním knihy. A ať se zbytečně netrápí tím, že někdo bude jejich dílo kvůli absenci nakladatele apriorně odsuzovat. Důležité je taky nepodcenit propagaci, v současné době je naivní spoléhat na to, že dobrá kniha si své čtenáře najde sama. Břemeno marketingu ale spočívá z velké části na autorovi i při vydávání přes nakladatele.

KH: Krutá pravda je, že mít dobře napsanou knihu nestačí, musíte také umět zaujmout potenciální čtenáře. Takže si připravte pořádné promo. Nepodceňujte sílu reklamy na Facebooku a hledejte způsoby, jak s vaší tvorbou oslovit co nejvíc lidí. Dnes už je dost různých případů, kdy někdo nasbíral se samonákladem velký úspěch nebo naopak zcela selhal. Z prvních si berte příklad, od druhých varování. Také nemusíte být na všechno sami – zkuste sehnat lidi, co umí dobře grafiku, co vám udělají solidní web, najděte si ilustrátora atd. Smiřte se s tím, že na začátku budete nejspíše na tom všem prodělávat. Já sám bych třeba nikdy nedokázal oslovit knihou tolik lidí, kdybych neměl po boku velmi schopné lidi, kteří zajistili ilustrace, web, grafiku pro reklamu a FB příspěvky atd.

Plánujete nějaké setkání s čtenáři?

KH: Rozhodně! Nejbližším takovým setkáním bude rozhovor v knižní kavárně v prodejně Knihy Dobrovský na Václavském náměstí v Praze. Akce se koná 26. 7., ve středu, určitě přijďte!

Web autorů: odkaztastedaru.cz

Zdroj obrázku: startovac.cz

 

 

Jana Mišúnová

Jana Mišúnová

„Nikdy nejsi moc starý na to, abys mohl začít znovu snít nebo se vydat za dalším cílem.“ C.S. Lewis

More Posts