bídaucházejícíjde topěknévynikající (Zatím nikdo nehodnotil, buď první.)
Loading...

Bývalý salón bývalé republiky – ukázka z připravované knihy Jana Arbtera

„Do všech koulí!“ zaklel Turek. „Začíná chcát!“

„Kurva!“ přidal jsem se do debaty.

„Zasraně!“ pokračoval.

Takhle jsme se ještě chvíli překřikovali, ale brzo nám došly nadávky. Rychleji, než by jeden čekal. Začali jsme trochu zrychlovat. Možná to bylo větrem, možná tím, že navlhlý padák těžkl. Ale nebylo to příjemné.

Střecha už nebyla daleko.

Záblesk.

Hrom!

PRÁÁÁSK!

Na střeše Futura stála postava, která pozorovala nebe. Možná si přišel hlídač zakouřit a když na něj padlo pár kapek, chtěl se podívat na oblohu, aby zhodnotil své šance, stihnout jedno cigáro v suchu.

To, že z nebe nepadají trakaře, ale výsadkáři, nejspíš nečekal.

Bylo vidět, že tomu sám chvíli ani nevěřil.

Dvě vteřiny nás pozoroval a přemýšlel.

Na zádech mu vyselo ákáčko a on si na něj vzpomněl celkem rychle.

Už ho držel v rukou a vyděšeně mířil našim směrem.

PRÁSK!

Další blesk udeřil někde na Novém Hradci.

O vteřinu později přišla rána.

Vlastně dvě.

Zvuk bouřky a v něm skrytý výstřel kapitána Oldřicha.

Hlídač Řádu odlétl o půl metru, rozplácl se na záda a ákáčko zachrastilo o zem.

S Turkem jsme dopadli hodně ztěžka a rozplácly se jako dvě žáby. Když mě zavalil, ucítil jsem jeho knírek na zátylku! Neeee!

Kapitán Oldřich vypadal jako mistr profesionál. Na střechu dopadl do lehkého pokleku, v rukou samopal a padák se pomalu složil za něj na zem. Div, že se ještě sám neuklidil zpět do batohu.

Webstránka autora: janyettiarbter.webnode.cz

Zdroj obrázku: pixabay.com

Jana Mišúnová

Jana Mišúnová

„Nikdy nejsi moc starý na to, abys mohl začít znovu snít nebo se vydat za dalším cílem.“ C.S. Lewis

More Posts