bídaucházejícíjde topěknévynikající (Zatím nikdo nehodnotil, buď první.)
Loading...

Gotika se rozezněla Ostravou v podání XIII. století

Těžko bychom hledali příhodnější datum pro přivítání živoucí gothic rockové legendy XIII. století v Ostravě, než je právě pátek třináctého! Loňský koncert se velice vydařil, a proto už jsem netrpělivě odtrhávala listy z letošního kalendáře a těšila jsem se na 13. října. Pojďme se tedy podívat, jak nám děti noci zahrály.  

Foto: Lucie Drozdová

Po příjezdu k RnR clubu Garage následuji dav černo-oděnců a přidávám se k nim do fronty, tvořící se již nějakou tu půlhodinu navíc.

Brány se kvůli protažené zvukovce otevírají po půl osmé a lid se netrpělivě tlačí dovnitř. Zahřejme se s kamarádkou u baru menším drinkem a zamíříme si to rovnou k pódiu, abychom si zajistily pěkný výhled na celý večer. Klub se postupně plní celkem slušným počtem fanoušků, kteří postávají za barem, u pódia ale i ve V.I.P. zóně nahoře, která je podle mně trošku zbytečně daleko od středu dění. Využívám volného prostoru kolem sebe a snažím se nastavit svou zrcadlovku.

Kapela se nechává asi půl hodiny vyvolávat a přivítá nás vskutku sugestivním intrem. Většina z nás tak poznává intro z alba Gotika. Potleskem přivítáme Petra Štěpána přicházejícího se svou posádkou, tvořenou bubeníkem Pavlem Štěpánem, klávesistkou Kateřinou Kameníkovou a kytaristou Henrym. Úvodní píseň začíná energicky Kabarettem Voltaire.  Jsem ještě pořád zhypnotizovaná intrem Gotiky a trošku si povzdechnu nad tím, že ji nezahráli celou. Stále pak zůstáváme u svižného řinčení kytar a spouštíme se do utajeného podzemí najít „Katakomby“. Slušný nakopávací začátek! Teď je ovšem potřeba lehce vydechnout a k tomu se výborně hodí „Phobia Nocturna“.

Foto: Lucie Drozdová

V dálce však již slyším vytí. Vlkodlaci z rumunských lesů běží za hlasem hymny Transylvanian Werewolf. Přivítáme jí bouřlivým aplausem a hromadně zpíváme ten známý refrén. Snažím se zachytit úžasnou atmosféru a cvakám do foťáku o sto-šest. Z krvežíznivých vlkodlaků nám posléze poněkud vyschne v krku a žízeň tak ukojíme sklenicí Absinthu“. Ano, mile ráda si zatančím se zelenou vílou. Frontman si píseň evidentně užívá a téměř každou zpívanou větu tematicky oživuje svými gesty a pohyby . Svírá tak například své ruce v okovech pana Markýze De Sade. Ze smaragdového opojení absintérie se dostáváme k ráznější skladbě, přichází Nový věk temnoty“. Petr Štěpán nám tak pevným postojem vyzpívává svůj názor k dnešní moderní době. Třeba i téhle písni někdy přijdu na chuť, live má docela sílu. Zpěvák je již řádně prosaunován a my s ním. Je tady opravdu vedro. Zchladíme se až temnější a smutnější písní Prokletí domu slunečnic. Nechávám se unášet krásně znějícími tóny varhan. Skupinka v první lajně neúnavně již po stopadesáté vyvolává „Vendettu“. Zpěvák jim svým výrazem dává najevo, že song následovat nebude a snaží se je usměrňovat.

Foto: Lucie Drozdová

Přichází jiný hit: „Hudba tvá je vášeň, ženy divoké kolem nás, hladové jsou jako vlčice“, ano! – má milovaná, navíc v hodně tanečním provedení.  Srdce se mi rozbuší a rozhýbu své boky přesně tak, jak Upír s houslemi“ hraje. Petr si zpívá přímo do mého objektivu a neúnavně pochoduje po pódiu z jedné strany na druhou a my se bavíme s ním. Po této smršti se nás frontman ptá: „Je zde nějaká Justina?“ I když to štěstí nemáme a v sále žádná není, písně se rozhodně dočkáme Justííííííno. K dalšímu songu pak zvedáme své pomyslné meče a štíty, je tady Iglau“. Ano, neklidné a společensky unavenější z nás může kapela opět uklidnit, že ani teď Vendetta nezazní. Díváme se na Nebe pod Berlínem„. Polapena skvělou atmosférou už zapomínám i fotit, ale o to víc si zatančím na úžasnou pecku z jejich loňského alba.

Foto: Lucie Drozdová

A jedeme dál, tentokrát si však nasadíme masky, protože přicházíme na Karneval“! Parket se tak na chvíli promění v benátský bál noblesy. Petr si střihne krásné kytarové sólo a sklidí k němu zasloužený potlesk. Pak už se s námi kapela loučí. Ne však na dlouho. Pod burácejícím vyvoláváním jejich jmen vzápětí přiběhnou zpět k mikrofonu. Klávesistka nás nechává v chvilkové nejistotě, který hit přijde na řadu. Pravidelní návštěvníci však již tuší, co z těch tónu vzejde a přivítají bájnou zemi spasených, temný „Fatherland. Okamžitě si tak připadám, jako ve středověké krčme. Každý z nás skanduje se zdviženou pěstí „Hej, hej, dominia Fatherland“. No, ale co by to bylo za koncert Třináctky, kdyby si tu krvavou lázeň nedala Čachtická paní, že ano. Petr se nás ještě laškovně ptá: „A opravdu chcete zahrát tu Elizabeth? „Anoóó“, zařveme z plných plic a už se oddáváme hypnotickým melodiím varhan gotického chorálu. Píseň si odzpíváme téměř sami, protože jejich největší hit zná přece každý (i kdyby nás o půlnoci vzbudili). Čas se však nemilosrdně blíží ke konci. Vytahujeme své zapalovače a pozvedáme je nad tradiční baladou Řůže a kříž.  Tím je kapitola uzavřena a my se vzdalujeme do svých příbytků.

 

Foto: Lucie Drozdová

Cestou domů jsem si nesla hřejivý pocit z dobře zahraného koncertu, který byl v mých očích ještě o upíří zub lepší, než ten loňský. Nezbývá tedy, než doufat, že se Třináctky dočkáme i další rok. Myslím, že zbytek návštěvníků se mnou bude souhlasit.  Těšila bych se třeba i na poslech  Hodiny stínů“ nebo Havrana“, nemluvě o spoustě dalších oblíbených písní, na které při koncertně již není prostor. Každopádně to bylo XIII. století jaké známe a jaké chceme!
Setlist :

Intro – Gotika  (Gotika)

Kabarette Voltaire (Dogma)

Katakomby (Dogma)

Phobia Nocturna (Intacto)

Transylvanian Werewolf  (Werewolf)

Absinth (Metropolis)

Nový věk temnoty (Pandora)

Prokletí domu slunečnic (Dogma)

Upír s houslemi (Nosferatu)

Justina (Karneval)

Iglau  (Ritual)

Nebe pod Berlínem (Intacto)

Karneval – (Karneval)

 

Přídavky:

Fatherland (Metropolis)

Elizabeth (Ztraceni v Karpatech)

Růže a kříž (Amulet)

Autor článku: Lucie Drozdová