Hodnocení: bídaucházejícíjde topěknévynikající
Loading...

Již 25 let věříme ravu

Kapela Scooter oslavu svých 25 let nebere na lehkou váhu. V září vyšlo album, v únoru proběhne výroční turné a v prosinci vyšla obsáhlá kompilace, která se za tímto dlouhým obdobím ohlíží. K této události Scooteři vydali novou verzi singlu In Rave We Trust s podtitulem Amateur Hour. Jaký je nový singl? Co nový klip? A co všechno obsahuje kompilace? V následujících odstavcích se na vás informace jen pohrnou. ;-)

Kam se poděla verze z Lipska??

V recenzi na album Scooter Forever jsem se zmínil o tom, že skladba In Rave We Trust byla představena již před vydáním alba na červencových koncertech. Díky fanouškům pořizujícím videozáznamy jsme měli možnost se s touto písničkou seznámit i v teple domova. „Tak jasně, kvalita není 100 %, ale to nevadí, počkáme si na album, tam už to pojede hezky,“ znělo z těchto domovů. Alba jsme se dočkali, písně taky, ale je tu jeden háček – na albu hraje jiná verze. Těžko říct, jestli je novější ta verze na albu nebo ta z koncertu, protože ta albová zní nedodělaně, jenom nahozený koncept, který se bude ještě upravovat. V pořádku, Scooteři už to tak několikrát udělali, že vydali rozpracovanou verzi na albu a „hotovou“ verzi později na singlu. Jenže na singlu vyšla zase ještě úplně odlišná verze. Tím pádem nechápu, proč verzi z Lipska nevydali rovnou na albu. Seznam nevydaných věcí, které nám Scooteři dluží, se tak rozrostl o další položku. Pro zájemce, kompletní seznam restů je k dispozici zde, na mých fanouškovských stránkách. :-)

Originální verzi uslyšíte v tomto videu, začíná od času 8:10.

Ach, ty jedničky a nuly…

Aktuální album překvapilo tím, že zní hodně oldschoolově, prostě Scooteři ze staré školy. Proto nepřekvapí, že albová verze In Rave We Trust je ve starém dobrém hardstylu. Singl, jehož celý název zní In Rave We Trust – Amateur Hour (Anthem Mix), ale do tohoto konceptu nezapadá. Je to pravé nefalšované house/electro. Ale můžu říct, že tato verze se mi ze všech tří existujících líbí nejvíce. Je svěží, chytlavá, má šanci zaujmout více lidí. Tím, jak pro mě původní track vypadal beznadějně, jsem rád, že z něj nakonec udělali poslouchatelnou hitovku.

Text i refrén zůstaly, beat zpomalil, melodie je najednou hutná a z obou předchozích variant kombinuje to nejlepší. Obzvlášť se mi líbí druhá sloka, kdy se všechno ztiší, H.P. si jede svůj rychlý rap a tóny se postupně objevují ze ztracena. Vše přejde do podařeného C-partu, kde nám hraje dokonce kytara (podobně jako ve Stargazeru z minulého alba), H.P. nadhodí svůj hezký a pozitivní proslov, který zvedne náladu, a pak, když už vypadá, že skladba pomalu končí, najednou vybuchne poslední refrén v plné parádě. Jo, jo, mám tu písničku rád. :-)

Má to jedinou vadu na kráse. Ačkoli se zdálo, že po singlech Bora! Bora! Bora! a My Gabber, které vyšly nečekaně na CD, budou Scooteři v tomto trendu pokračovat, In Rave We Trust vyšel opět jen digitálně. Přitom teď by měl CD singl o to větší význam, když je skladba v novém aranžmá. Druhá verze ze singlu dostala jméno Anthem Club Mix a jedná se o instrumentální verzi písně složenou pouze z refrénů s typickým výplňkovým úvodem a závěrem. Nájezdy na refrény zní trochu rušivě, ale zase robotický hlas mě hodně baví a připomíná starší tvorbu skupiny. Vůbec bych se však nezlobil za větší nápaditost remixu.

Obálka, byť digitální, vypadá pěkně, oblak vystřelených barevných konfet ve vás hned vzbudí tehdy se blížící silvestrovskou náladu.

1998, tam to všechno začalo

Videoklip, no, jak bych to řekl, nepřináší nic nového. Dalo se čekat, že to brzy zase přijde – osvědčené koncertní záběry plné pyrotechniky, plamenů, laserů, spoře oděných tanečnic a šílícího davu. Ani se mi nechce počítat, kolikátý klip v pořadí využil tyto „originální“ záběry. Ale až teď po letech mi došla jedna zásadní věc. Mně nevadí tyto záběry. Jsou sice obehrané a vlastně už dost nudné, ale jsou akční, užíváme si show, takže se k písničkám Scooteru hodí. Pochopil jsem, že mě nerozčilují tyto záběry, co mi vadí, jsou ještě častěji omílané stojící figury – H.P. je uprostřed, zpívá a do toho máchá rukama nebo drží mikrofon, za ním stojí dva unudění chlapíci, kteří sem tam udělají nenápadný posunek, abychom si všimli, že jsou živí. Já se ptám, proč? I kdyby jen všichni seděli v křeslech nebo při tom chodili po ulici nebo jeli autem, bylo by to zajímavější. Bohužel, není to nic nového, tento trend stojících panáků začal už s klipem How Much Is the Fish? roku 1998. Výborná písnička, k níž se natočilo nepovedené video. Sami Scooteři toto video považují za jedno ze svých nejhorších, proto se divím, že v kombinaci nehybných chlápků a koncertních záběrů v pohodě pokračují.

Klip In Rave We Trust nenabízí nic nového, jen pár obrazových efektů a text na obrazovce po vzoru lyric videí. Laciný průměr, bohužel.

Kompilační nálož

Jak jsem psal na začátku, to není vše. Nový singl byl pouze přípravou na masivní kompilaci. Vyberte si ze tří edic, podle svého gusta. První obsahuje 3 CD se všemi 63 singly včetně aktuálního In Rave We Trust, instrumentálky Vallée de Larmes a písničky 999 (Call the Police) z alba The Fifth Chapter, která sice nevyšla jako singl, ale je k ní natočen videoklip. V minimixu si všechny hitovky připomenete a věřte, že plno z nich poznají i nefanoušci. :-)

Co je však divné, že se nový singl krčí nenápadně na posledním místě prvního CD, ačkoli by se dalo čekat, že bude zaujímat čestné první místo. Většina nových písniček zazní až později, jako by se k nim Scooteři ani nehlásili. Je to zvláštní. Klasiky jsou klasiky, tomu rozumím, přesto si myslím, že by nová tvorba mohla vystupovat trochu sebevědoměji. Každopádně, líbí se mi, jak je tracklist všech tří CD rozházený, žádné chronologické pořadí podle data vydání, takže poslech je hned dynamičtější.

Všechny písničky do roku 2012 jsou digitálně remasterované, pochází tedy z předchozí kompilace 20 Years of Hardcore. Ty novější jsou už rovnou nahrány digitálně. Člověk by až radostí poskočil z toho, že má všechno na jednom místě, jenže je tu malinký problém. Písnička Mary Got No Lamb je nahraná v albové verzi. Tento omyl je napraven v digitální verzi alba, kde však pro změnu hraje albová verze Can’t Stop the Hardcore (na CD je singlová). Proč?, ptám se. Je to záměr nebo omyl nebo se v tom Scooteři sami nevyznají? Je to možná detail, ale kazí dojem. Naštěstí zrovna u těchto dvou singlů nejsou rozdíly mezi rádiovou a albovou verzí tak velké.

Šálek klasické hudby

Ten, kdo se nespokojí pouze se singlovou kolekcí, sáhne po edici s 5 CD. Bonusové čtvrté CD v sobě ukrývá cosi nečekaného. Předělávky jedenácti Scooter singlů do vážné hudby zahrané pouze na klavír. Za ten zasedla klavíristka Olga Scheps. Neuvěřitelné, že? Zkuste se zaposlouchat do minimixu.

Podobně jako se v letech 2008 a 2009 realizoval projekt Hands on Scooter, kdy několik umělců napříč různými žánry nahráli covery slavných Scooter písniček, tak se i teď Olga Scheps u fanoušků potýká s nepochopením. Jako vedlejší projekt určitě zajímavý nápad, ale opravdu budou milovníci Scooterů poslouchat klasiku? Tak jako tehdy nemohl nikdo naivně čekat, že fanoušci přesedlají na rock, hip-hop nebo folk.

Pokud nebudu řešit hudební vkus potenciálních posluchačů, musím uznat, že nahrávka je povedená. Aranžmá je sice mnohokrát k nerozeznání od původní předlohy, často se vychází pouze z útržků původních melodií, ale zní moc pěkně. Horší je, že plno skladeb je uspávacích, pomalých, bez energie. A o tom Scooteři ani jejich singly nikdy nebyly. Probudíte se až u deváté skladby Mary Got No Lamb, která je tak mrazivě rytmická, že jsem si ji okamžitě zamiloval. Závěrečná Bigroom Blitz krásně ukazuje, jak by mohl projekt vypadat, kdyby se někdo nebál odvázat a hudbu složil tak, aby se v ní odráželo i původní tempo a energie. Určitě si zkuste tyto piáno verze poslechnout, dejte jim šanci, ale nemyslím si, že u fanoušků budou mít úspěch.

Naopak Scooteři projektu natolik věří, že CD s nahrávkami od Olgy Scheps vyšlo i samostatně mimo tuto kompilaci. A komu to nestačí, může si dopřát i dva videoklipy, v nichž to Olze velmi sluší.

Forma vs obsah

Na pátém CD druhé edice je pro posluchače přichystán speciální DJ set. Tak jako byl na bonusovém disku alba The Big Mash Up 80 minutový megamix složený ze všech singlů, které byly namíchány do jedné dlouhé stopy, nyní si vychutnáte remixy a instrumentální skladby. Poznáte druhou stranu mince repertoáru kapely. Do toho H.P. přidává náhodné hlášky, které se jednou hodí více, jednou méně, jak už to tak bývá. Nevadilo by mi, kdyby tam H.P. neříkal vůbec nic, protože instrumentálky zní nejlépe bez vokálů. Některé přechody mezi skladbami jsou udělané naprosto precizně, jiné jsou odbyté. Starší singlový megamix se mi líbí více, tady hodnotím kladně spíš ten nápad, že se nezapomnělo ani na temnější písničky ze Scooter krabičky. Ale bylo by super tento DJ mix slyšet naživo, to by mi nevadil ani ten H.P. :-)

To jsou první dvě edice v hezkých rozkládacích digipack obalech. Ale teď se podržte, přichází speciální sběratelská edice limitována pouze na 2 000 kusů! Každý kousek je očíslován. Je to velká a stylová krabice, kterou když otevřete, vykoukne na vás gramofonová deska, knížka, v jíž deskách je ukryto 5 CD a magnetofonová kazeta. K dokonalosti chybí jen VHS, DVD a Blu-ray. :-) Nejedno sběratelské srdce zajásá. Obal vypadá opravdu moc hezky, vinyl a kazeta jsou neskutečně stylové, knížku jinde neseženete, prostě to musíte mít!

Na desce jsou skladby ze čtvrtého CD, tedy to, co už dobře známe – Olga Scheps a její piano. Možná vám připadá divné, proč tam je duplicitně totéž, ale věřte, že vložit desku do gramofonu, pustit ji, sednout si do pohodlného křesla a při klidných tónech popíjet šálek čaje, je přesně to, pro co se nahrávka hodí. Mohli tam dát nějakou Scooter divočinu, ale už by to nebylo ono. Nevím, jak vy, ale já mám klasickou hudbu spojenou s klasickým gramofonem. :-)

Na kazetě najdete megamix, který hraje na straně A a který nápadně připomíná minimix na Youtube. Od každého singlu uslyšíte několikasekundovou ukázku a hned zase naskočí další. Megamix uteče jako voda a při tom si připomenete všechny hitovky. Do toho nefalšovaná oldschool kazeta, na nichž naše generace vyrůstala, kdy se vám po vložení do kazeťáku (pokud ho vůbec ještě někde najdete) okamžitě připomenou všechny vaše dobré i zlé příhody s páskami. Na straně B je nahráno několik předělávek projektu Hands on Scooter, o němž píšu o několik odstavců výše.

V knížce najdete několik fotek z různých období Scooteru, texty všech singlů a kompletní diskografii (obálky alb a singlů). Oproti knížce Always Hardcore, která vyšla v roce 2013, jenž obsahuje plno rozhovorů a zákulisních informací napříč historií kapely, je to slabota, ale i tak knížka potěší.

Jak říkám, třetí edice vypadá opravdu skvostně, vyloženě módní doplněk. Když otevíráte krabici a odhalujete jednotlivé části, roztluče se vám srdce radostí a očekáváním, ale jak můžete vidět, po bližším ohledání to zas taková sláva není. Poctivý fanoušek už všechny skladby, fotky, texty a obálky dobře zná i pozpátku, uvítal by něco exkluzivnějšího. Forma kompilace je nádherná, obsahově je to však velice laciné. Záleží, co upřednostňujete. Zvlášť u desky a kazety je cítit, že se na ně nahrálo jen tak něco, aby se neřeklo, ale umíte si představit tu extázi, kdyby se třeba na kazetě ukrývaly nikdy nevydané nebo málo známé písničky? Ten pocit, kdy marně sháníte archivní přehrávač na pásky, jen abyste zjistili, co je „uvnitř“… Má fantazie bývá bujná, ale Scooteři by se měli vážně trochu více snažit.

Navíc, zklamala mě obálka. Ano, vypadá pěkně, ale je na ní jen zpěvák H.P. „Vždyť on je ten, který celých 25 let drží kapelu při životě,“ můžete zcela oprávněně namítnout. Ale nebylo by právě proto lepší udělat mozaiku složenou z fotek všech bývalých i současných členů? Nebo neřešit členy a nasázet vedle sebe obálky všech alb? Vždyť obálka kazety je tvořená obrázky všech singlů a jak vypadá dobře. Proč to tak nemohli udělat i na celou kompilaci?

Co nás čeká příštích 25 let?

Jakmile Scooteři bilancují, něco se děje. Pokaždé, co vydali best-of kompilaci, došlo k personální obměně (v jednom případě to bylo po live záznamu). Nastane to i nyní? A je to vlastně špatně? Za mě osobně, mně se pátá kapitola tvorby – období 2014 až doteď – velice líbí. Svěží restart, super nápady, moderní zvuk. Na druhou stranu, nerozvinutá kompozice skladeb, nudné klipy i obálky (čest výjimkám), celkově laxní přístup. Pomohl by svěží vítr jako při každé předchozí obměně nebo by to už jen zhoršil? Phil jako nováček na mě působí, že se v něm skrývá veliký potenciál, zvládá jak moderní bigroom house a deep house, tak i devadesátky, jen ho nic nenutí k tomu, aby se naplno projevil. Michael byl i ve svých jiných projektech zvyklý pracovat ve dvojici či více lidech, sám asi není tak iniciativní. H.P. je zárukou ne moc velkého ustoupení od původní Scooter energie, ale možná až moc spoléhá na osvědčené recepty, které už mnohdy nefungují. Pokud by měl někdo odejít, méně bych zaplakal za Michaelem. Kdyby k sobě Phil dostal nadšenějšího spolupracovníka, věřím, že by vytvořili nadprůměrně kvalitní producentské duo.

Další možností, v níž stále doufám, je vydání dalších singlů z alba Scooter Forever nehledě na kompilaci. Něco mi říká, že šanci mají Wild & Wicked a Kill the Cat, ale já bych byl radši za As the Years Go By a The Roof. Album je natolik hitové, že by byla škoda zůstat jen u třech singlů. No a taky je možné, že se pracuje na úplně nové desce.

Tak jako tak, čeká nás nové turné a už by to velmi chtělo nějaký nový koncertní záznam nejen na CD, ale taky na Blu-ray nebo DVD. Snad se dočkáme. Uvidíme, co bude, o všem vás budu informovat. :-)

Jiří Sobota

Jiří Sobota

Studovaný obor: sociální práce; záliby: poslech hudby (převážně kapela Scooter), sbírání hudebních CD, skládání hudby (hudební projekt ZoneX), tvůrčí psaní (recenze, povídky, texty), focení + natáčení, Playstation 1, turistika, dobrovolnictví - aktivizační činnosti se seniory, příležitostně film, divadlo, kniha

More Posts - Website

Follow Me:
YouTube