bídaucházejícíjde topěknévynikající (Zatím nikdo nehodnotil, buď první.)
Loading...

Lucie Vlachopulosová – Duhové přátelství (úryvek z knihy)

„Tatínku, povídej nám ještě o lidech,“ škemrala Duhovečka.

Sotva Otec Duha skončil své vyprávění, Duhovečka

rozdováděla větrná hříbata. Všechna lítala nebem jako splašená. Beránci, kteří se dosud spokojeně koupali

v jezírku, se tak vylekali, že se rozutekli.

„Ajaj,“ špitla Duhovečka, když viděla to nadělení. Byli celí zmáčení a běhali po nebi jako pominutí.

„A co, stejně je nakonec nažene do stáda a vysuší slunko. Dělá to tak přece vždycky,“ uklidňovala se.

Na nic nečekala a rozběhla se za sestrami, zatímco jí ještě jedno hříbě rozpustile čechralo vlasy. Bylo

ze všech nejmenší.

„Hoďte mi míč, duhové víly!“ křičela Duhovečka.  Zavolala ještě několikrát: „Haló!“

Nic. Vůbec nic!

Chviličku jí zabralo, než přišla na to, co tohle nanicovaté nic znamená.

Sestry si se mnou dnes nechtějí hrát!

 

Web stránka autorky: lucievlachopulosová.cz

 

Korektura: K.Ch.

Jana Mišúnová

Jana Mišúnová

"Nikdy nejsi moc starý na to, abys mohl začít znovu snít nebo se vydat za dalším cílem." C.S. Lewis

More Posts