bídaucházejícíjde topěknévynikající (Zatím nikdo nehodnotil, buď první.)
Loading...

V laboratoři synestezie

Rok se s rokem sešel a Lydie Romanská opět vydává sbírku „čisté poezie“, v níž se již názvem knihy explicitně odkazuje na francouzského literárního teoretika Henriho Bremonda. Přestože předchozí Sirka Henriho Bremonda nevzbudila v básnických kruzích větší debatu, byla bezesporu dílem, které se vymykalo soudobým trendům. Představovala návrat k jisté surrealistické tradici, která jako kdyby byla již zapomenuta.

Prázdniny s Henrim se však až příliš podobají předchozí sbírce, čtenář při četbě nabývá dojmu, že má v ruce jakýsi „druhý díl Henriho“ a předvídatelnost, která z toho logicky vyplývá, zbytečně sráží hodnocení o hvězdu dolů. Vzhledem k tomu, že sbírka vznikla v krátkém časovém úseku na jednom místě, čtenář očekává silnější tematické ukotvení (a tím pádem i hlubší ztotožnění se s textem), což by ale bylo v rozporu s autenticitou a volností autorčiných veršů. Bylo třeba zvolit jednu z variant.

Sázka na poetickou čistotu je nicméně i v tomto případě správnou volbou. Romanská jde až ke kořenům básnických možností, a možná ještě dál. Její básně jsou laboratoří synestezie, kde se míchají vjemy chuťové, vizuální i zvukové („placička s brusinkami / šťáva jako po třešních / přízdoba kovová / zabzučí“). Prázdniny s Henrim jsou vlastně takovou studií o možnostech textové krásy; v tomto smyslu jde o dílo téměř pedagogické.

Současní literární kritici se shodují, že má-li být umělecké dílo smysluplné, musí klást otázky, musí být společensky angažované. A ptá-li se Romanská po možnostech básnického textu, není její sbírka samoúčelná. Naopak – ptá se, kde jsou hranice textu.

 

Špenát

což takhle dát si špenát

nohy do kotce

líhnou se tam včely

pohladit a dát si špenát

dokud vrzají dvířka

v zahradě

dokud nám na stole raší

další list

 

Korektura: K.Ch.

Filip Šimeček

Filip Šimeček

Aktivista, publicista, pedagog, herec, včelař. Brainstorming mi nikdy moc nešel:)

More Posts

Follow Me:
YouTube