Hodnocení: bídaucházejícíjde topěknévynikající
Loading...

Aby mi neuletěly včely

Nedávno jsem v rádiu zaslechla, že v České republice jíme rok od roku víc medu. A ten si dámy a pánové hlavně dovážíme z Ukrajiny. Roste prý ale také zájem o včelaření a to především na Moravě (a nejvíce včelařů je prý právě v mém rodném Zlínském kraji). Pokud se o tomto pěstitelském koníčku chcete dozvědět něco více, můžu doporučit knihu Včelaření od jara do zimy, jejímž autorem je Miroslav Urban.

Miroslava Urbana provází včelky od dětství, kdy se včelaření vášnivě věnovali jeho rodiče. Ti v ČR rozšířili – dnes již celosvětově užívanou- metodu nástavkových úlů, ostatně sami měli velké včelařství s přibližně 120 úly. Urban své zkušenosti se včelaření představuje v úvodu knihy, kde zmiňuje také vrcholné období své dráhy včelaře – v té době měl přibližně 150 úlů, vlsatním nákladem vydal několik brožur o včelaření a přednášel o životě včel skupinkám zájemců, které se vydaly na jeho včelařskou naučnou stezku v okolí Valašského Meziříčí.  Urban Za svou práci i kvalitní med získal mnohá ocenění (např. Med roku 2015 nebo Perla Zlínska 2011). Už z úvodu je zřejmé, že se autor včelaření věnuje s láskou, o čemž se můžete přesvědčit také na jeho webových stránkách

Kniha Včelaření od jara do zimy je rozdělena do pěti barevně odlišených kapitol. První z nich – Včela jako druh – nám představuje včelu jako součást ekosystému, prozradí nám tajemství včelího kruhového  a osmičkového tanečku i to, že včela hledá svou potravu až 6 km od úlu. Vzdálenost přitom měří optickým tachometrem. 

Druhá kapitola – Včelstvo – je poměrně obsáhlá a zabývá se vysvětlením života včel od jarního rozvoje přes přirozené rojení až po zimní klid. Představuje čtenáři podstatné prvky včelí potravy, samotnou skladbu těla včely, rozdělení rolí v úlu. O královně matce, pilných dělnicích a bohémských trubcích jsme asi všichni slyšeli už na základní škole. Věděli jste ale, že dělnice mají vnitřní systém, kde se rozlišují létavky, pátračky, mladušky nebo třeba trubčice)? Závěrem kapitoly se autor věnuje nemocím včel (což je nepřítel se kterým se každoročně vydává na souboj každý včelař). Nejde přitom o žádné suché popisy. Text mi připomínal spíše vyprávění učitele jeho naslouchajícím žákům, odkazoval na jednotlivé nákresky a fotografie, díky čemuž se neubráníte spontánním výkřikům „Aháá…“ ani pokud knihu (stejně jako já) budete číst v hromadné dopravě. Jiné informace jsou zase zajímavé – věděli jste například, že nejoblíbenější barvou včel je růžová a fialová? 

Včela při práci, zdroj: www.pixabay.com

Třetí kapitola – Včely a člověk– není nikterak dlouhá. Jejím cílem je přiblížit člověku historii včelaření, ale nezahltit jej detaily. Autorovi se povedlo vyzvednout podstatné informace a opět je zde velmi důležité názorné vyobrazení vysvětlovaných pojmů, což musím ocenit. Člověk zvažující založení úlu ocení více informace o důležitosti včelí mezery a rozklíčování základních pomůcek pro včelaře než-li historické medailonky průkopníků včelařských vychytávek. 

Ve čtvrté kapitole – Včelařské kalendárium – je jednou z nejpodstatnějších částí, ke které se patrně budete jako začínající včelař často vracet. Představuje krok za krokem dění v úle a s tím související včelařské zákroky, které je třeba včas vykonat. Mluvíme o rozsáhlé kapitole, díky níž jsem konečně pochopila, proč přehazujeme nástavku úlu právě takovým způsobem, co je to zebrování, jak zabránit rojení a dozvíme se více o chovu matek. Urban se zde věnuje také tématice Varroózy a biologickým způsobům ošetření úlů. 

Pátá kapitola – Včelí produkty – je poměrně stručná. Věnuje po dvoustraně včelímu vosku, medu, propolisu a mateří kašičce i pylu. Krátce představuje jejich využití jak s ohledem na požitky člověka i na potřeby včel a jejich včelařů.

Včelaři prohlížejí rámky, zdroj:www.pixaby.com

Celkově kniha působí velmi příjemně. Je pravdou, že se jedná o titul určený začátečníkům – profesionální včelaři i ti, kteří se včelaření věnují nějaký ten pátek doma na zahradě z něj příliš nových informací nezískají. Ocenit by ji ale mohli jako výborný nástroj představení tohoto koníčku svému okolí.

Nakladatelství Grada Publishing vydalo knihu na křídovém papíře, zvolilo barevně příjemné grafické provedení a ostré fotografie s vysokým rozlišením. Pochvalu udílím také za rozložení textu – příjemné členění, vhodně zvolený font písma, tučně zvýrazněné záchytné body i barevná okýnka s důležitými informacemi. Nevadilo ani opakování některých informací z minulých kapitol (jednalo se spíše o zmínky vyvolávající propojení). Nezbývá mi než s potěšením konstatovat, že se jednalo o jednu z nejlepších populárně naučných knih, které se mi kdy dostaly do rukou.

Zakončím recenzi citací posledního odstavce úvodu autora, který dle mého názoru plně odpovídá tomu, jaká kniha skutečně je. „Nechci vás učit, co máte dělat. Chci vás přivést k pokoře dívat se, jak to včely dělají přirozeně, a podle toho přizpůsobit svou práci u včel. Včelstva mají se včelím životem větší zkušenosti než my, a proto to můžeme jen vzít na vědomí, studovat jejich chování, skamarádit se s nimi a snažit se je pochopit.“

 

 

 

 

 

Renata Dorňáková

Renata Dorňáková

Co o sobě říci? Žiju v malebné krajince Vsetínských Beskyd a snad právě proto mám ráda spoustu věcí, které souvisí s přírodou. Jako skoro všichni Valaši, i já jsem hodně tvrdohlavá a stejně tak přátelská; ráda poznávám nové lidi a zkouším nové věci. V etapách relaxace (od programu motorová myš) pak není nad šálek lahodného maté a dobrou knihu s uchvacujícím příběhem.

More Posts