Hodnocení: bídaucházejícíjde topěknévynikající
Loading...

Na hraně zákona

Rozhovor Miroslava Balaštíka s předsedou ODS Petrem Fialou

Nepoučili se. To je první věc, která čtenáře napadne po přečtení knižního rozhovoru Profesor na frontové linii. Zatímco těsně po aféře Nagygate si ODS sypala popel na hlavu a dušovala se, že se očistí od korupce, kmotrů, klientelismu a elitářství, nyní jako by bylo vše zapomenuto. Nový předseda bagatelizuje vše, kvůli čemu padla ODS na dno.

Petr Fiala představuje unikátní pohled na to, když se politolog stane politikem a vnímá politiku prizmatem určitých vědeckých teorií. Je zde proto dobře patrná snaha obratně kličkovat mezi Havlem a Klausem a neurazit (protože tohle si ambiciózní catch-all strana ani politický vědec nemůže dovolit) a čtenář si povšimne i úsměvně naivního údivu teoretika nad tím, že praxe se politologickým škatulkám vyhýbá. Příkladem je třeba současný čínský sňatek kapitalismu a diktatury, který mainstreamová politologie v devadesátých letech nepředpokládala nebo třeba brexit, který kavárenským elitářům vytřel zrak. Fiala k němu doslova poznamenává: „Myslel jsem, že to dopadne jako obyčejně, kdy si podstatná část politické a podnikatelské elity přeje nějaký výsledek.“

Jednotící myšlenkou celého rozhovoru je zjevná (byť přátelská) snaha Miroslava Balaštíka zkritizovat ODS z liberálně-levicových pozic a Fialova právně-konzervativní defenziva. Kauza Nagyová je tak interpretována jako zejména kontroverzní policejní zásah, který vlastně nic nepotvrdil. Ano, ve vysoké politice lze říct, že se „nic nepotvrdilo“ i ve chvíli, kdy vás chytnou se sedmi miliony v krabici od vína (a také to David Rath říká). A ano, policejní zásah na Úřadu vlády byl kontroverzní a možná i nelegální, nicméně v tomto případě si Fiala protiřečí, protože hned o pár stránek dál porušování zákona – v rámci předlistopadového režimu – obhajuje. Z diskuse pak vyplyne, že Fiala dnes vidí jako korektiv svobodné volby, zatímco za minulého režimu tento korektiv neexistoval. Nicméně neskončila iluze svobodných voleb nejpozději v roce 2002 prostřednictvím opoziční smlouvy, kterou Fiala v knize velmi přesvědčeně obhajuje?

Čteme-li trochu mezi řádky, záhy pochopíme, že Petr Fiala je vlastně jen starý dobrý (nebo špatný?) Václav Klaus v novém kabátě. Občan má chodit k volbám, jinak má mlčet, zejména pak nesmí ovlivňovat politiku prostřednictvím neziskových organizací. Klientelismus je přirozená součást systému, mají ho všude na Západě. Migraci vyřešíme návratem k národním státům, musíme více zbrojit. Všude je diktát EU a neomarxisté… ODS je prostě taková umírněnější strana euroskeptických populistů, umírněná proto, protože prostor napravo (i nalevo) od ní je již vyplněn jinými, konzervativnějšími subjekty.

ukázka z knihy

Petr Fiala zkrátka balancuje na hraně zákona. Snaží se „rozlišovat, co je morálně špatné a co je trestné, což není totéž.“ A tady naráží hřebíček na hlavičku. Pokud chce Petr Fiala v čele ODS coby praktikující křesťan zlepšovat politickou kulturu v ČR, nemůže obhajovat nemorální jednání jen proto, že není vyloženě trestné. S takto nastavenou politickou linií může ODS čekat maximálně to, že její vládu budou chtít občané za nějaký ten pátek opět svrhnout.

zdroj úv. obrázku:nakladatelstvi.hostbrno.cz

 

Korektura: K.Ch.

Filip Šimeček

Filip Šimeček

Aktivista, publicista, pedagog, herec, včelař. Brainstorming mi nikdy moc nešel:)

More Posts

Follow Me:
YouTube