Author: Vladimír Šiler

Dějiny české servility

Jiří Rak je český historik a monarchista. Vloni vydal knihu, v níž chce dokázat, že habsburská monarchie nebyl zase tak špatný režim a že Čechům se zejména za vlády Františka Josefa I. mimořádně dařilo. Ideální četba do dnešních dnů, kdy si připomínáme sté výročí vypuknutí Velké války a její pro Rakousko neslavný konec. Chcete-li, můžete ale knihu číst docela jinak – jako dějiny české servility. Pochopíte, proč jsme vždy měli tak slouhovskou mentalitu a otrockou morálku. Zjistíte, že do češství byla už od základů vložena loajalita vůči vrchnosti, která překračuje nezbytnou míru a přerůstá v devótní ližchvostismus. Díky tomu pochopíme, kde jsou kořeny pozdějšího kultu všech prezidentů i občanské předpokakané oddanosti jakýmkoli režimům.

Žité umění Dity Pepe

Dita Pepe je česká fotografka, spjatá s ostravským regionem, ale svým věhlasem překračující rámec celé republiky. Stala se známou díky svým specificky ženským konceptům portrétní fotografie, kdy vkomponovala vždy i sebe k portrétované osobě, k níž se stylizovaně připodobnila, aby tak dala vyniknout záhadám ženské identity. (www.ditapepe.cz)

Petr Hrubeš − Obscura

Petr Hrubeš, výrazný fotograf spjatý s Ostravskem, vystavuje v divadle Aréna.

FAST & COOL

Ostravské multikulturní centrum Cooltour je nezávislá platforma, která disponuje velkým potenciálem, jenž je na první pohled neviditelný, ale postupně jej člověk objevuje, tak jako stavbu samotnou – jednotlivé prostory, jako je tančírna či „coolnička“, hledáte hluboko v jejích útrobách. Jedná se o slepenec různých hmot a architektonických stylů, který působí komicky. Pavilon někdejšího výstaviště Černá louka dosloužil a byl určen k demolici. Město ale pronajalo opuštěný a chátrající objekt občanskému sdružení Kulturní Ostrava (Andrej Harmečko, 2010), které mělo vizi, jak prostor naplnit a tak stavbu vrátit zpět do života. Říká se tomu recyklace architektury v praxi. Centrum má široký záběr sdružující ne-tradiční, mimo-mainstreamové umění různého druhu, vzpomeňme na unikátní „úzkoprofilová“ divadla (např. Festival Malá a velká inventura, performance She/He is Nancy Joe, Residenti, autorské představení SQUAT), nebo i tak oldschoolové akce, jako jsou Syčáci Petra Váši či jiné undergroundové umění, jako třeba Zapaska – v tom spočívá duch Cooltouru a jeho total original energie.

Antonín Gavlas – Světelná znamení

Antonín Gavlas je ostravský výtvarník, který se u příležitosti životního jubilea touto výstavu vrací do svého rodného města. V Ostravě, kde léta žije, se vepsal do povědomí jako všestranný umělec, ovládající klasickou malbu, keramiku i plastiky ze dřeva a kamene, ale propagující i nevšední techniky, jako je starobylá enkaustika či moderní smalt – a nyní i preparování fotografií do velkoformátových obrazů tištěných na plátno. Je ale znám i jako respektovaný manažer umění. Pořádá výstavy, zakládá občanská sdružení podporující umělce, vydává sborníky, umí nadchnout lidi, aby se angažovali, i získat vlivné mecenáše. Je to éterická bytost, člověk, který umí levitovat, vznášet se s hlavou v oblacích – idealista, romantik. Ale na druhé straně i zcela pozemský praktik – dovede svařovat, vyrábí keramické pece, má rád matematiku i technické obory a nezalekne se ani administrativy evropských projektů.
Ve své tvorbě – i v organizačním úsilí – vždy sleduje humanistické cíle, umění má podle něj budovat a zušlechťovat, ne bořit či ukájet narcistní ego. Antonín Gavlas naplňuje ideál kalokagathie, jeho umění má terapeutický a psychagogický smysl.

Ostravská perspektiva – čínský horizont

Čína jede. Je nejvyšší čas naskočit do její rozjeté ekonomiky. Ostravští studenti architektury stavějí v čínském Dalianu celou čtvrť. A významní intelektuálové jim k tomu sekundují teoretickými úvahami. Malá knížka s velkými ambicemi.