Příběh o velkých lidských osudech, morálních hodnotách, které už v dnešním světě ztrácejí význam, a především o životě jako takovém a o jeho smyslu, se po letech vrací na prkna plzeňského Divadla J. K. Tyla v režii Petra Novotného.

Na muzikál Probuzení jara jsem šel s rozpaky. Program sliboval mezigenerační podívanou plnou emocí, předsudků, prvních sexuálních zážitků a různých forem lásky. Zpracování takovéto tématiky je velmi ošidné – buď se změní v přehnaně sexuální rádobypoučnou podívanou, u které budou diváci radši zavírat oči, anebo zajímavým způsobem ztvární toto téma tak, aby nikomu nebylo nepříjemné. Na konci jsem si hluboce oddychl, když se jednalo o druhou variantu.

Landova hvězda strmě padá. Pokud Krysař patří mezi české muzikálové skvosty, Tajemství a Touha se drží u hranice slušného průměru, pak Tajemství Zlatého Draka zdrcujícím způsobem padá do tmy divadelního sklepa.

Jedním slovem – show, dvěma slovy – velká show a tímto způsobem bychom mohli pokračovat dále, ale to byste se nic nedozvěděli. Muzikál v produkci Hudebního divadla Karlín se stal jedním z hitů loňské divadelní sezony a bezpochyby si své postavení udrží i v sezoně letošní. Nejedná se o klasické zpracování Carmen, jak ho znáte z knihy či opery. Divadelní produkce praví: „Není to „moderní verze“ Carmen, ale příběh Carmen inspirovaný“. Nehodlám Vám zde předkládat detailní popis děje. Zaměřím se spíše na své dojmy z představení (a že jich není málo).

Přežitek nebo cenný kulturní zážitek? Ten, kdo neviděl, nechť nesoudí. Já už si to mohu dovolit, i když pouze decentně. Jsem „operním miminkem“, možná spíše „novorozenětem“, neboť jsem shlédla teprve své první představení.