Fejeton

Barevné šedi podzimu

„Čím více je svět propojen, tím méně jsou lidé spojeni. Čas utíká vpřed neúprosně. Ty ráno vstaneš, odejdeš do práce, zpět přicházíš večer polomrtev a ukládáš se ke spánku, abys mohl ráno opět do práce. Vedlejším produktem je stárnutí. Takto se lopotíš den co den, rok co rok, abys na konci zjistil, že život Ti […]

Fantasy, proč zrovna Ty?

Proč se schovávat do neskutečna a věřit ve výmysly, když právě nyní nám svět poháněný 3D tiskárnou nabízí vše, na co jen můžeme pomyslet? RedakceMore Posts – Website

Fenomén Paulo Coelho

Nejčtenější současný autor, nejpřekládanější autor všech dob. Proč tento brazilský spisovatel nechybí v žádné knihovně? Renata DorňákováCo o sobě říci? Žiju v malebné krajince Vsetínských Beskyd a snad právě proto mám ráda spoustu věcí, které souvisí s přírodou. Jako skoro všichni Valaši, i já jsem hodně tvrdohlavá a stejně tak přátelská; ráda poznávám nové lidi a […]

Vídeňský kongres 1815 — 200 let biedermeieru

Dnes vám k nedělní odpolední kávičce nabídneme myšlenkově poněkud sofistikovanější čtivo. Společně s Vladimírem Šilerem se zamyslíme nad tématem Vídeňský kongres 1815 — 200 let biedermeieru. RedakceMore Posts – Website

Filmová klišé z Hollywoodu

Předpokládám, že každého někdy napadla ta všetečná otázka: Co to asi ten režisér požil za návykovou látku, když dokázal vytvořit takovouhle banalitu? Nebo alespoň já si takovou otázku často kladu zejména při sledování amerických filmů. Protože pro mě (a možná jsem staromódní) jsou evropské filmy stále přitažlivější a hlubší.

17. listopad 1989 – jak to bylo. Ví to vůbec někdo?

V polovině 80. let nastalo ve východním bloku uvolnění, způsobené poměry v tehdejším SSSR. V roce 1985 byl po smrti Brežněva a jeho krátkodobých nástupců Andropova a Černěnka zvolen generálním tajemníkem ÚV KSSS Michail Gorbačov. Na tehdejší poměry v SSSR to byl politik nevídaně „západního“ střihu, který uměl anglicky a dokázal se bavit spatra s […]

Svatý Václave, pojďme spolu padat volným pádem!

Nemyslíte, že je na čase trochu přizpůsobit přísloví „nedej zahynouti nám, ni budoucím“ v dnešní době? Když už se nám mění časy a s tím i společnost… Pojďme se trochu proletět volným pádem. Václav RejlekStudent 3. lékařské fakulty a zpěvák kapely Thenemis, ve volném čase (jehož je málo, tak málo) literatuře se věnující.More Posts

21. srpen 1968

21.8.1968 bylo drsné procitnutí z krátkého snu o relativní svobodě projevu, cestování, neexistenci cenzury a naději na normální kulturní svobodný život. Ještě horší pak byla následná dvacetiletá plíživá normalizace a lámání charakterů. „Pragmatici“ opět měli navrch.

Všudypřítomní měřiči času

Někdo potřebuje pro orientaci v čase hodinky, někomu stačí časový údaj na mobilu. Ten má hodinky digitální, tamten zas ručičkové, podle toho, jaký styl mu více vyhovuje, nebo co je zrovna v módě, co se nosí. Znám dokonce pár slečen, které nosí hodinky jen tak na okrasu, přitom se na hodiny stejně dívají na mobilu. Dokonce vím i o takové, která nosí ručičkové hodinky, aniž by ovládala umění rozpoznat z nich, kolik je hodin. To už mi přijde jako opravdu nesmyslný rozmar. Nicméně já nepatřím ani do jedné skupiny. Sice vlastním jedny hodinky, ale leží kdesi zašantročené. Ptáte-li se proč, mé vysvětlení je prosté – nesnesu ten pocit být v neustálém zajetí času, naopak mě představa toho věčného kontrolování, zda stíhám, či nestíhám (což bývá častější) stresuje a děsí. Většinou totiž v souboji s časem prohrávám na celé čáře.

Estetické myslenie alebo anestetika a obrana proti nej

Postmoderna ako epocha pluralít sa snaží vrátiť k zmyslom a vnímaniu ako takému, cez štruktúru samotných estetických fenoménov ako objektov zmyslového pozorovania, ako tematizáciu vnemov všetkého druhu, zmyslových aj duchovných, každodenných, ktoré pochádzajú zo životného sveta, zo skúsenosti či vnemov umeleckých.

Snížku, snížku bílý, přijdeš vždy v tu nepravou chvíli

Je to zvláštní, jak Vánoce a sníh patří neodmyslitelně k sobě. Vánoce bez sněhu je jako bota bez nohy. Bohužel pravé nefalšované ladovské zimy prožívané našimi dědečky, tatínky jakoby na nás mladší generaci zapomněly.

Silvestr?

Nenávidím silvestr. Je to jako nějaký společenský imperativ, „pojďme se všichni bavit, kamarádit a tvářit se, že se máme rádi.“ Nejraději bych si zalezla do křesla, četla knížku a nikomu nedovolila zasahovat do mého misantropického světa. Ale ne, půjdu s ním na tu oslavu v bytě, je přeci silvestr. Kdyby to aspoň byla taková ta bytová akce stylu budeme hodně kouřit, pít a hrát si na intelektuály. Ale budu tam já, on, jeho kamarád a jeho ona, jeho kamarád a jeho ona. Bude to chtít hodně vína.