Ani jsme se nenadáli a je tu další konec roku. Někteří ho naplní bujarými oslavami zakončenými slavnostním přípitkem a ohňostrojem, jiní ho vidí jako příležitost bilancovat uplynulý čas, své úspěchy i ztráty, a s novým rokem začít znovu.

S největší pravděpodobností se i vy těšíte, až nastane Štědrý večer a čas na chvíli zpomalí. Dobrá večeře, rozzářený stromeček s dárky a hlavně společnost nejbližších dělají z Vánoc svátky klidu a míru už odedávna. Ale odkud se vlastně vzaly?

Známe to všichni. Svátky klidu a míru se staly ironickým heslem, nad kterým vrtíme hlavou, zatímco hledáme dárky, uklízíme, pečeme a připravujeme vše potřebné. Není proto divu, že jsme si svátky zkombinovali. Z těch moderních si zamilovali nákupy po internetu z pohodlí domova a z těch dávno minulých oprášili vzpomínky z dětství, zvyky a tradice spojené se Štědrým večerem. Vyberte si i vy.

Nic už není jako dřív. Pokrok. Věda. Technika. Internet. Globalizace. To jsou jména koní unášejících náš věk zběsile kupředu. Ale neměli bychom se občas taky zastavit, nadechnout a rozhlédnout? Ne? No, asi jsem staromódní požitkářka. A to je mi necelých jednadvacet let…

Dost možná je potkáváte i vy. Míjíte je každý den cestou do práce, když spěcháte na tramvaj nebo si právě jdete koupit něco k snědku. I já je potkávám – žebráky, bezdomovce či pouliční hudebníky. Někteří mají ve své kamenné tváři vrytou zahořklost a touhu pomstít se všem, kteří jsou na tom lépe než oni. V jiných tvářích zahlédnete naději, touhu chytit se stébla a vyšplhat po něm až nahoru, zpět do života, jaký by si přáli.