Fejeton

Svátky usmíření a příslib něčeho nového

Dnes venku zase prší a každá z dešťových střepinek rozbíjí poslední kousky sněhové pokrývky, kterou jsme si schovávali na Vánoce. České Vánoce by totiž měly být bílé: slavnostně pocukrované střechy domů i větve stromů prohýbající se pod tou třpytivou nádherou, zatímco se z nebe ospale snášejí další sněhové vločky, mráz kreslí do oken a brumlající domovníci solí zledovatělé chodníky. České Vánoce by zkrátka měly být tak nějak Ladovské. Nemyslíte?

2012 – rok, který by měl změnit svět

Ani jsme se nenadáli a je tu další konec roku. Někteří ho naplní bujarými oslavami zakončenými slavnostním přípitkem a ohňostrojem, jiní ho vidí jako příležitost bilancovat uplynulý čas, své úspěchy i ztráty, a s novým rokem začít znovu.

Vánoce, čas harmonie

S největší pravděpodobností se i vy těšíte, až nastane Štědrý večer a čas na chvíli zpomalí. Dobrá večeře, rozzářený stromeček s dárky a hlavně společnost nejbližších dělají z Vánoc svátky klidu a míru už odedávna. Ale odkud se vlastně vzaly?

Staronové Vánoce

Známe to všichni. Svátky klidu a míru se staly ironickým heslem, nad kterým vrtíme hlavou, zatímco hledáme dárky, uklízíme, pečeme a připravujeme vše potřebné. Není proto divu, že jsme si svátky zkombinovali. Z těch moderních si zamilovali nákupy po internetu z pohodlí domova a z těch dávno minulých oprášili vzpomínky z dětství, zvyky a tradice spojené se Štědrým večerem. Vyberte si i vy.

Jste také staromódní?

Nic už není jako dřív. Pokrok. Věda. Technika. Internet. Globalizace. To jsou jména koní unášejících náš věk zběsile kupředu. Ale neměli bychom se občas taky zastavit, nadechnout a rozhlédnout? Ne? No, asi jsem staromódní požitkářka. A to je mi necelých jednadvacet let…

Dát či nedát?

Dost možná je potkáváte i vy. Míjíte je každý den cestou do práce, když spěcháte na tramvaj nebo si právě jdete koupit něco k snědku. I já je potkávám – žebráky, bezdomovce či pouliční hudebníky. Někteří mají ve své kamenné tváři vrytou zahořklost a touhu pomstít se všem, kteří jsou na tom lépe než oni. V jiných tvářích zahlédnete naději, touhu chytit se stébla a vyšplhat po něm až nahoru, zpět do života, jaký by si přáli.

Chumelení

Vánoce jsou v poslední době nezřídka nazývány svátky komerce. Dary, dárky a dárečky se na nás sypou ze všech reklam a výloh obchodů. Po nákupech dárků je ale třeba ještě jeden nákup – zásoby na štědré a veselé Vánoce.

Sběratelé umění

Přemýšleli jste někdy nad tím, kdo jsou sběratelé umění? Co je to vlastně za lidi? Jak jsou staří? Co dělají pro svou obživu? Jak vypadají? Jakou mají povahu? Moje představa byla donedávna celkem jasná. Ne, že bych se tímto tématem nějak zvlášť zabývala, nebo snad měla nějakého toho sběratele ve svém okolí. Ale nějakým způsobem jsem prostě měla tento obraz v hlavě. Jasný a neměnný.

Dnešní děti převezou i Mikuláše s čertem

Sníh už napadl a zanedlouho nás čeká Štědrý den. Z čeho se ale můžeme těšit ještě před Vánoci, je návštěva Mikuláše a jeho pomocníků, čerta a anděla. „Nenápadně“ vysoko vylepené papíry s inzertním textem: Hledáte pro Vaše dítě Mikuláše, čerta a anděla? Objednávejte nejméně dva týdny předem na tel.: XXX!, mě vždycky rozesmějí a ve vzpomínkách se vrátím do mých dětských let.

Jedny „zuby“ prosím

Ještě teď se směju při vzpomínce na výlet do Vysokých Tater. Při výšlapu na Štrbské pleso jsme se s mými kamarády opravdu pobavili. Příčinou byla velice sympatická paní, která se zřejmě vyžívá v radách za pochodu v horském prostředí.

Ukrajina, hřbitovy a všudypřítomné borůvky

Po týdnu stráveném na Ukrajině ve mně utkvělo plno silných vzpomínek. Nechci aby to znělo zvráceně, avšak nejzajímavější část „mého povědomého deníčku“ si nečekaně zaslouží ukrajinské hřbitovy.Nejprve jsem měla snahu si tyto hřbitovy spojovat s honosnou obřadností Ukrajiny, do nebe zářícími kopulemi chrámů či synagog. Proto mi první seznámení s nimi tak trochu vyrazilo dech.

My, milovníci zkoušek

Zkouškové je na vysokých školách v plném proudu. Někdo už úspěšně skončil, další se trápí a není ještě ani za půlkou. Jedno ale splňuje snad všechny z nás – najednou, když se člověk učí, potřebuje dělat tisíce věcí, které se studiem mají společného asi tolik, jako koza s autobusem. Najednou je nutné umýt nádobí a najednou je třeba bezpodmínečně vidět ten film, na který jste se chtěli podívat vlastně už hrozně dlouho! Všechno je v době zkouškového lákavější než zasednout ke stolu a číst si sáhodlouze popsaný štos papírů, který snad nemá konce. Ba co, on se dokonce stále zvětšuje!