Zkouškové je na vysokých školách v plném proudu. Někdo už úspěšně skončil, další se trápí a není ještě ani za půlkou. Jedno ale splňuje snad všechny z nás – najednou, když se člověk učí, potřebuje dělat tisíce věcí, které se studiem mají společného asi tolik, jako koza s autobusem. Najednou je nutné umýt nádobí a najednou je třeba bezpodmínečně vidět ten film, na který jste se chtěli podívat vlastně už hrozně dlouho! Všechno je v době zkouškového lákavější než zasednout ke stolu a číst si sáhodlouze popsaný štos papírů, který snad nemá konce. Ba co, on se dokonce stále zvětšuje!

Můj příběh. Velmi jednoduchý, ale každým novým dnem stojí za zamyšlení. Stačí tak málo, jen těch deset minut a o životě začnete přemýšlet v úplně jiném směru. Zcela běžná „vyčkávací autobusová nuda“, z mdlob mě probouzí osoba, kterou my mladí většinou pohledem přecházíme. Stará paní. Dokonalý archetyp. Menší silnější postava, bílé krátké vlnité vlasy, květovaná zástěra. Míří ke mně na lavičku…

Už pěknou řádku let trápí svět jeden obrovský problém. Mnoho lidí si nad ním láme hlavu, ale řešení je zatím v nedohlednu. Tím problémem je záhada ohledně ztráty ponožek, konkrétně ztráty vždy jedné z páru. Myslím, že není člověk, kterému by se tato podivná věc ještě nestala… Je to zkrátka záhada nejvyššího stupně. Zajímavé je, že ani „záhadologové“ si tento jev nedokážou nijak vysvětlit a to se jím zabývají už hodně, hodně dlouho…

Dominanta dnešních měst. Panelový dům. Sídliště panelových domů. Celé město panelových domů. Neuvěřitelně fascinující. Nebýt pánů komunistů šedesátých let a jejich racionálního uvažování a snaze šetřit místem, ale ne lidmi, by dnes nebylo co obdivovat.

Není tomu tak dávno, kdy mě na myšlenku dobrého nákupu přivedl pohled na kontejner před naším domem. Asi se budete divit, ale je tomu opravdu tak. Přehraboval se v něm pán v lehce otrhaném oděvu hledaje předměty, které by mu vyhovovaly – a že jich tam bylo! Zkrátka, Kdo dřív přijde, ten dřív….! To mi připomnělo toho studenta v televizi, který si vyprosil od trhovců potraviny, jimž by do dalšího dne prošla lhůta spotřeby, a z nich připravil parádní hostinu pro své přátele. Nikdo z přítomných nepoznal, že se jedná o zbytky, které by skončily v kontejneru.