Spousta lidí dnes touží, ať už na chvíli nebo na stálo, žít někde v cizině. Proto se taky program Erasmus mezi studenty vysokých škol stává čím dál tím více populární. Kdo by taky nechtěl zkusit si žít 5-10 měsíců v cizí zemi, poznat tamější kulturu, zvyky, lidi, jídlo. Zlepšit si angličtinu, nabrat zkušenosti a to všechno, když mu to zaplatí škola. Většina z nás Čechů si pro svůj Erasmus pobyt vybírá země jako je třeba Dánsko, Španělsko, Německo nebo třeba Finsko. Co ale vede cizince právě z těchto zemí přijet studovat k nám do České republiky? A to konkrétně do Ostravy? A jaký je vlastně pohled cizinců na nás Čechy?

Dnes je drogová problematika velice kontroverzním celosvětovým problémem, spojeným s kriminalitou, pokrytectvím, zneužívaním dopingu, obrovským byznysem a mnohdy také bohužel i se smrtí.

Nedávno jsem se díval s někým na zprávy v televizi, zrovna zas běžela nějaká rychlokvašná reportáž z Hrkajícího ostrova. Ukazovali tam, jak v rozsekané silnici u naražené vodovodní trubky tankují lidé do kanystrů tu nejdůležitější kapalinu na světě a jak s tím prý nadto čachrují, šmelí a kšeftují, protože vody je zatraceně málo a když mě postihlo neštěstí, tak na tom trochu vydělám, že? Žádný peníze bych jim neposílal, vysral bych se na ně, komentoval to spolusledující. Tomu se říká slabý induktivní argument: z jedné zprávičky, z jedné reportáže, z jedné ulice, z jednoho dne, z jednoho média usuzovat na mrzkost a amorálnost všech chudáků Haiťanů. A navíc, vždyť na jejich místě, he… kdo ví jak bychom se chovali my?

Ceylonský čaj, japonský čaj, čínský čaj či anglický čaj o páté. Jeho popíjení patří ke každodenním rituálům mnoha lidí. Dokáže Vás povzbudit, pomůže Vám uvolnit se, zklidnit nebo jen navodit příjemnou atmosféru. Ovšem i v čaji, respektive v hrnku s čajem se může skrývat život nebo alespoň zdraví ohrožující nebezpečí. Nevěříte? Až do včerejšího odpoledne bych této zprávě také nepřikládala velký důraz. Jenže život je změna a od nynějška si na tento „pekelný nástroj“ budu dávat pozor, a to samé bych radila i Vám.

Už tomu bude měsíc, co mnozí hudební fanoušci oplakali ztrátu Filteru. Pokládejte to za větší či menší malichernost, ztratit těšení se každý měsíc na časopis ukrývající mnoho informací a jako bonus hodnotné CD. Občas se zde nalezl i plakát, který by ovšem napovídal na jeden z mnoha časopisů pro teenagery. Ale komu se poštěstilo v Bravu nalézt Arctic Monkeys? Patřím do generace, která na Filteru vyrostla a v řadě jiných časopisů zaujímal u mě čestné místo nadšeného čtení po necelých pět let.