„Tohle je ten druhý Murakami!“ Podobnými slovy začíná většina českých recenzí pojednávajících o některé ze čtyř doposud vydaných knih japonského spisovatele a filmového režiséra Rjú Murakamiho. Vzhledem k současné situaci, v níž jsou romány Murakamiho soujmenovce celosvětovými bestsellery, jsou podobná slova nasnadě. Jejich tvorba se ovšem nese na vzájemně značně odlišných rovinách, jejichž srovnání je v kontextu jejich tvorby spíše arbitrární. Po přečtení nedávno vydané novely Piercing (Argo, 2012) se tak nabízí spíše úvodní věta: „Tohle je ten jiný Murakami. “

Pokud má člověk nějaký dar, měl by se ho snažit rozvíjet. Jenže co když je tím darem schopnost vidět duše mrtvých lidí? Žít s něčím takovým není zrovna lehké, ale Ičigo Kurosaki si nikdy nestěžoval. Dokonce se necítil ani nijak výjimečný, jenže věci se občas rychle mění. Někdy dokonce stačí nepatrná chvilka a mírumilovné duše vystřídají zlí duchové… kam ten svět jenom spěje.

Our whole universe was in a hot dense state, then nearly fourteen billion years ago expansion started – Wait! Opravte mě jestli se pletu, ale tato úvodní formule se vám zkrátka musela dostat pod kůži. A jestli ne, tak buď nemáte rádi seriály, nebo jste posledních pár let nestrávili v našem vesmíru. V tom vesmíru, který vznikl kdysi dávno, když ticho prázdněprázdné nicoty rozčísl neočekávaný Velký třesk alias Big Bang!

Po čtyřech letech vydává Brightonská partička své desáté řadové album a my jsme už v listopadu přijali pozváni do studia a následně jako první v ČR přinášíme recenzi na jejich další studiový počin.

Jak naznačuje sama obálka knihy, mytické zvíře, to nemusí být jen fénix, drak nebo yetti. Kam vřadit podsaditého Ganéšu se sloní hlavou nebo sillskou královnu s kachním zobákem? Co symbolizuje opice trhající tělo ženy na tibetských obrázcích a jak ke zvířatům přistupují v jiných částech východní Asie? Titul Zvířecí mýty a mytická zvířata přináší mnoho zajímavých odpovědí, stejně jako otázky pro další zkoumání.