Původem strážce hranic NDR, několik cigaret, pár metrů běhu, skok přes ostnaté dráty, světoznámá fotografie a devatenáctiletý Schumann byl na západě. Pouze o rok starší fotograf a novinářský elév Peter Leibing nebyl v tu chvíli v Berlíně ani čtyřiadvacet hodin. Podvědomě ale tušil, že bude co fotit. „Měl jsem pocit, že se chystá utéct, bylo to jako instinkt,“ uvedl později fotograf. Fotografie, která byla ironií osudu zachycena východoněmeckým fotoaparátem Exacta, se v tu chvíli stala symbolem studené války a Berlínské zdi. Schumann je zachycen v momentu skoku nad ostnatým drátem, který na rohu Bernauer Strasse a Rupiner Strasse symbolizoval rozdělení Berlína na Východ a Západ.

Günter Liftin patřil mezi takzvané „pendlery“, bydlel s rodiči a bratry na východoberlínském předměstí Weissensee a jako vyučený krejčí jezdil denně do práce do Západního Berlína. Dům módy, kde Liftin pracoval, se nacházel poblíž stanice Zoo. Už jen kvůli tomuto „pendlerství“ byl pro východní režim podezřelý, práce v „dekandentním“ odvětví tomu nahrávala ještě více a politická nespolehlivost rodiny byl poslední hřebík do rakve.

Abychom pochopili události, které nastaly v Evropě v průběhu druhé poloviny 20. století, musíme se vrátit do období konce druhé světové války. Druhá světová válka měla na rozdíl od první světové války vítěze pouze dva. Spojovalo je nejen členství v protihitlerovské koalici, ale již v Teheránu v roce 1943 a na Jaltě v roce 1944 probíhal mezi nimi geopolitický a ideologický zápas o budoucí uspořádání pro obě velmoci strategicky a geopoliticky významného regionu.

Za necelé dva měsíce si svět připomené uplynutí 20 let od pádu berlínské zdi, zbylo z ní však něco? Stejně jako si před jejím vztyčením nikdo takovou stavbu neuměl ani představit, dnes najdeme v Berlíně jen několik málo kousků tohoto monumentu studené války. Celý příhraniční pás se podařil zachovat jen v úseku pár desítek metrů.

Čtvrť Kreuzberg, nedaleko známého Checkpointu Charlie, to byl vysněný cíl Petera Fechtera. Zedník z Východního Německa chtěl prchnout do Západního Berlína zhruba rok po stavbě berlínské zdi. Neměl k tomu daleko, několik výstřelů ze samopalu a hodina umírání na východní straně zdi byli proti.