Šedesátá a sedmdesátá léta 20. století znamenala oteplení vztahů mezi oběma velmocemi. Toto oteplení se odrazilo i v politickém vývoji Německa. V roce 1971 nahradil v čele Státní rady představitele tvrdého jádra W. Ulbrichta umírněnější Erich Honecker. Jeho nástup znamenal určité uvolnění – bylo povolováno častěji vycestování do západního Berlína, zvýšil se příděl valut, avšak politické i ekonomické problémy se nadále zvětšovaly.

V únoru 1960 schválila Lidová sněmovna NDR zákon o Národní radě obrany, jejímž předsedou se stal Walter Ulbricht, který se po smrti prezidenta Wilhelma Piecka stal i předsedou nově vytvořené státní rady. Nový předseda Státní rady zavedl tvrdá opatření proti svým odpůrcům a v dubnu 1961 byl schválen Zákoník práce, který zakotvoval stejnou mzdu za stejný výkon, ale problematická byla ta část, jenž hovořila o větších pravomocích ředitelů nad dělníky. To vyvolalo vlnu protestů, které předznamenaly následnou všeobecnou krizi v letech 1960-1961.

9. listopadu 1989 ráno zatím nikdo nic netušil, teplota se sotva vyšplhala k desíti stupňům. Pracovní skupina čtyř úředníků na ministerstvu vnitra v Mauerstrasse dostala za úkol pozměnit zákony tak, aby bylo možné najít řešení z politické krize. Návrh se rozhodli nazvat: „Okamžité zaručení víz pro trvalý odjezd.“ Historií už byly události v Maďarsku a Československu, kudy se lidé z NDR do Západního Německa již dostali. Historií také byly vzpoury v Lipsku, kde dav provolával heslo: „Wir sind das Volk!“ (My jsme ten lid!) Lid, který by měl mít politickou moc. NDR se hroutila do záhuby.

Výročí pádu Berlínské zdi využila hudební stanice MTV, která v Berlíně ve čtvrtek 5. listopadu rozdávala Evropské hudební ceny MTV. S udílením byl spojen i mini-koncert irských U2, kteří zdarma vystoupili před Brandenburskou bránou, kudy vedla i nechvalně známá Berlínská zeď.

Pařížská schůzka ministrů čtyř vítězných mocností již nemohla nic změnit na skutečnosti, že druhá světová válka měla dva vítěze, a tudíž muselo mezi nimi dojít buď k přímému vojenskému střetu anebo k nalezení modu vivendi mezi sebou navzájem. Již otázka poválečného uspořádání Německa tedy ukázala, že začíná proces formování dvou antagonistických bloků a odlišných politických systémů.