Poválečné období nebylo rozhodně obdobím klidným, naopak na povrch vyplouvaly dosud skryté konflikty mezi USA a SSSR. Probíhal spor o úžiny Bospor a Dardanely, rozhořela se občanská válka v Řecku mezi komunistickými partyzánskými jednotkami a řeckou vládou, probíhala Íránská krize. Napjatá mezinárodní situace pochopitelně ovlivnila i vztah k poválečnému Německu a jeho další vývoj.

Až dva roky po stavbě Berlínské zdi považoval prezident USA za vhodné navštívit rozdělený Berlín. Ačkoli USA, tehdejší hlavní hráč v partii zvané studená válka, se k aktu stavby Berlínské zdi postavily více než chladně, prezident USA John Fitzgerald Kennedy dokázal svým proslovem vyvolat šílenství. Nepřesným použitím neurčitého členu „ein“ se sice označil za koblihu, vytvořil tak ale další memento města, které přes noc rozťala komunistická zlovůle. Obyvatelé Západního Berlína jej zbožňovali. Sám Kennedy při odletu řekl svému poradci: „Takovýhle den už do smrti nezažijeme.“

Čerstvě ženatý jednadvacetiletý voják a v té době upřímně věřící komunista, který do SED (Sjednocené socialistické strany Německa) vstoupil v devatenácti letech, po naléhání a nátlaku zaměstnavatele se později přihlásil i do východoněmecké armády NVA. Jeho politická poctivost byla přímo ukázková a tak byl Hagen Koch vybrán do elitního pluku v Berlíně.

Původem strážce hranic NDR, několik cigaret, pár metrů běhu, skok přes ostnaté dráty, světoznámá fotografie a devatenáctiletý Schumann byl na západě. Pouze o rok starší fotograf a novinářský elév Peter Leibing nebyl v tu chvíli v Berlíně ani čtyřiadvacet hodin. Podvědomě ale tušil, že bude co fotit. „Měl jsem pocit, že se chystá utéct, bylo to jako instinkt,“ uvedl později fotograf. Fotografie, která byla ironií osudu zachycena východoněmeckým fotoaparátem Exacta, se v tu chvíli stala symbolem studené války a Berlínské zdi. Schumann je zachycen v momentu skoku nad ostnatým drátem, který na rohu Bernauer Strasse a Rupiner Strasse symbolizoval rozdělení Berlína na Východ a Západ.

Günter Liftin patřil mezi takzvané „pendlery“, bydlel s rodiči a bratry na východoberlínském předměstí Weissensee a jako vyučený krejčí jezdil denně do práce do Západního Berlína. Dům módy, kde Liftin pracoval, se nacházel poblíž stanice Zoo. Už jen kvůli tomuto „pendlerství“ byl pro východní režim podezřelý, práce v „dekandentním“ odvětví tomu nahrávala ještě více a politická nespolehlivost rodiny byl poslední hřebík do rakve.