Příjemná operetka na nedělní odpoledne, to je nejspíš charakteristika, která toto dílo vystihuje. Dílo nenabízí hlubokomyslný či filozofický příběh, nad kterým by bylo nutno se dalekosáhle zamýšlet, abyste pochopili jeho podstatu. Je ideální pro pobavení a odpočinek.

Experimentální divadlo U stolu v inscenaci Františka Derflera dramatizuje slavnou pasáž Dostojevského Bratrů Karamazových. Řekli bychom filozofickou pasáž o smyslu utrpení a ceně lidské svobody. Původní text tato velká témata zpracovává v několikeré podobě, a to zejména ve dvou liniích – samotném obsahu rozpravy (báseň o inkvizitorovi) a za druhé v psychologické konstelaci bratrského vztahu, ve schopnosti jejich vzájemné empatie a porozumění. Chtěl bych se věnovat tomu, jak se podařilo v inscenaci tuto látku zpracovat.

Příběh o velkých lidských osudech, morálních hodnotách, které už v dnešním světě ztrácejí význam, a především o životě jako takovém a o jeho smyslu, se po letech vrací na prkna plzeňského Divadla J. K. Tyla v režii Petra Novotného.

Na muzikál Probuzení jara jsem šel s rozpaky. Program sliboval mezigenerační podívanou plnou emocí, předsudků, prvních sexuálních zážitků a různých forem lásky. Zpracování takovéto tématiky je velmi ošidné – buď se změní v přehnaně sexuální rádobypoučnou podívanou, u které budou diváci radši zavírat oči, anebo zajímavým způsobem ztvární toto téma tak, aby nikomu nebylo nepříjemné. Na konci jsem si hluboce oddychl, když se jednalo o druhou variantu.

Jedním slovem – show, dvěma slovy – velká show a tímto způsobem bychom mohli pokračovat dále, ale to byste se nic nedozvěděli. Muzikál v produkci Hudebního divadla Karlín se stal jedním z hitů loňské divadelní sezony a bezpochyby si své postavení udrží i v sezoně letošní. Nejedná se o klasické zpracování Carmen, jak ho znáte z knihy či opery. Divadelní produkce praví: „Není to „moderní verze“ Carmen, ale příběh Carmen inspirovaný“. Nehodlám Vám zde předkládat detailní popis děje. Zaměřím se spíše na své dojmy z představení (a že jich není málo).