Loňský „andělský objev“, Republic of Two, přichází po roce s novou plackou. Nastává pověstný okamžik pravdy spjatý s oním starým klišé, a sice, že teprve druhá deska dokazuje, zda je želízko kapely stále tak žhavé, jak se mohlo po vydání prvotiny zdát.

Jak jsem tedy slíbila, přináším Vám další, v pořadí druhý, koncert z áčkové řady, který byl uveden 7. října. Opět to bylo impozantní a úžasné. Janáčkova filharmonie Ostrava předvedla kvality Dvořáka, Martinů a Korsakova a samozřejmě i to, jak nádherně umí podat tyto světové velikány hudby. Na Dvořáka jsem se těšila, ale Korsakov mi vyrazil dech. A proto se hned vrhnu na komentář celého koncertu.

Od října Městská knihovna v Praze vystavuje projekt Narušitelé hranic pohrávající si nejen s lidskou identitou. Další z výstav zaměřených na rozmanité pohledy čtrnácti středo- a východoevropských mladých umělců opět nezklamala.

Na muzikál Probuzení jara jsem šel s rozpaky. Program sliboval mezigenerační podívanou plnou emocí, předsudků, prvních sexuálních zážitků a různých forem lásky. Zpracování takovéto tématiky je velmi ošidné – buď se změní v přehnaně sexuální rádobypoučnou podívanou, u které budou diváci radši zavírat oči, anebo zajímavým způsobem ztvární toto téma tak, aby nikomu nebylo nepříjemné. Na konci jsem si hluboce oddychl, když se jednalo o druhou variantu.

Jako velmi nadějný žák Julia Mařáka vystupoval vedle Antonína Slavíčka, Františka Kavána a dalších umělců, jejichž jména jsou dnes mnohem známější, než to jeho. Vyzkoušel realistickou malbu, krajinomalbu, a jako jeden z mála Čechů byl výrazně ovlivněn i pravým pařížským impresionismem, který dnes můžeme obdivovat v jeho dílech. Otakar Lebeda spáchal sebevraždu ve svých 23 letech.