A pozdravujte filosofy

Vychází se tak z předpokladu, že vzdělaný český člověk stejně zapomíná. Takový zdvižený prst je vpořádku, vždyť přiznejme si to, zapomínáme všichni a nejspíše tomu nikdy nebude jinak. Chtěl bych se pozastavit nad tím, kdo a jak nám někdo nějakou osobu, nějaký příběh, nějakou historii prostředkuje. Chtěl bych ukázat, že každá výstava je postavena na určitých latentních premisách, otázkou je, jaké čtení je zkrze ně konzumentu umožněno. Nemyslím nečitelnost uštěkaného článku v Rudém právu „Ztroskotanci a samozvanci“, který napadá chartisty, to je pouze technický nedostatek. Mám na mysli strukturu celé koncepce a autory vytvářený obraz s jeho apely na naše dojmy.

V prvním plánu jde o chronologické pásmo spojující osobnost a dějiny, jako by byly z jednoho kusu (samosebou Patočka v nějakých dějinách žil). Vyvstává před námi vysoce morální a vzdělaný člověk s taktem pro ty správné dějinné okamžiky. Ptám se, co nám taková konstrukce dokáže sdělit o skutečném přínosu myšlení a jednání konkrétní osoby? Dopomůže nám výčet děl a překladů pochopit vnitřek osobnosti? Jistěže ne a bylo by stejně směšné o to vážně usilovat – na to se žánr výstavky ani nehodí, ostatně nejen u filozofa by se duch člověka a doby nevešel do pár poznámek a dokumentů. Nechme si tak pouze připomenout. Avšak není tu nějaká podobnost s jinými nechvalně známými memoriály? Nestaví Patočkovi pohrobci jen maketu pomníku? Malý pomníček najdeme např. v poznámce o studiích Patočky u „největších filozofů 20. století“ (v anglickém překladu je formulace smířlivější: „world-renown“). Kdo si tu osobuje právo na rozhodnutí? Jestliže autoři bez mrknutí oka někde na okraj utrousí univerzalistický nárok na výklad dějin filozofie, nepokoušejí se náhodou o totéž v samotném celku – ve výkladu historie jednoho života a doby? Neříkám, že pomníky si nezasloužíme, „pomni člověče…“ je snad hezké gesto, ale nezdolná víra všech stavitelů pomníků někdy může nahánět hrůzu, zejména, má-li jít o připomínku odkazu myslitele. Stojí za to filozofovat, aby se z filozofa stala posmrtná modla, kterou je třeba toliko neustále oprašovat?

Doufám, že i přes jisté určující osobní sympatie autorů dané např. přátelstvím, si autoři tuto svízel uvědomují a jejich cílem není pěstovat tzv. pastorální folklór. Doufám, že pod několika málo náznaky se neskrývá takto zaměřený plán druhý. Bohužel tyto náznaky existují – jde především o specifický výběr a řazení některých pramenných fragmentů s jejich komentáři. Zvlášť v období komunistického marasmu je pro nás tak polehčující stvořit mýtus velikána, který vyvážil převládající zbabělost a hloupost českého národa. Jako bychom s Patočkou všichni statečně mluvili za chartu a pro ni se nechali utýrat. Nechci vůbec zlehčovat jeho osobní statečnost a její připomenutí je více než žádoucí, byl bych však nerad kdyby se stala jen výmluvnou sochou, která ve kutečnosti jako každá socha mlčí. To byl děti náš tatíček prezident, to byl děti zasloužilý generál, to byl děti národní umělec a to byl děti náš největší filozof. A koho chce potom pozdravovat – sám sebe? Jiné uspořádání – ne tak samozřejmé, trochu nahlodávající, trochu zpochybňující by možná vystihlo skutečnou velikost člověka lépe.

Nechme si připomenout, získejme alespoň povědomí – k tomu se výstava hodí víc než dobře. Avšak chceme-li vzbudit živý zájem o nějakou osobnost, zkusme být více nesmlouvaví k jejímu odkazu. Naštěstí i podobně laděné stránky výstava obsahuje, pominu-li samotné citace a stručnou bibliografii (laskavý čtenář ať si zajde do knihovny a udělá si obrázek sám), jsou to odlehčující a přitom zabarvující drobnosti jako je tato: „Starosti, bez toho jich mám dost s Jendou, který je nezkrotný a bezohledný. Prosím Tě, dej na něj pozor, ať chodí do lesa bez filosofických knih, ať se koupe…“ (dopis otce matce, 1929). Hned je tu, třeba i směšná, pluralita. Ovšem znovu je tu i pastýřská účelovost – ukázat jak nezdárný syn stane se přes svou nezdárnost hrdinou. Konečně za povšimnutí stojí, že se tu mnoho mluví o filozofovi Patočkovi, ale zdůrazněna je spíše jeho role společenská. To je poslední a pro mne hlavní výtka k mytogenezi. Filozofie a její role ve společnosti se bere za něco samozřejmého. Jakoby se předpokládalo, že převažuje mínění o nepraktičnosti a zbytečnosti filozofie a proto se budeme s Patočkou v ruce bít o to, že je tomu vždy naopak, že filozofie je nanejvýš užitečná a filozofové jsou živé milníky dějin. Jenže milníky jako sochy jsou jen z mrvého kamene.

Na závěr bych rád trochu zkrotl, ačkoli svou kritiku beru naprosto vážně, základní funkce výstavy si vážím a počin autorů musím také pochválit. Opravdu se snažme nezapomínat na lidi, kteří něco dokázali, buďme však někdy také skeptičtí k tomu, co my lidé opravdu dokážeme.

Rate this post

Více z LaCultury...

  • Teorie mravních citů4. června, 2023 Teorie mravních citů Samotná Teorie mravních citů od Adama Smitha je klasickým dílem, které zásadně ovlivnilo oblast filozofie a ekonomie. Tato kniha, původně vydaná v roce 1759, se zaměřuje na vývoj morálních […]
  • Psychologie zdraví3. května, 2022 Psychologie zdraví Oblast zdraví stejně jako mnoho našich čtenářů mě zajímá. Být zdravý v dnešní době není jednoduché. Co to vlastně být zdraví znamená? Je to jak se cítím? Jak funguje mé tělo? Byť mi už […]
  • Setkání milovníků hmyzu, pavouků a plazů9. ledna, 2020 Setkání milovníků hmyzu, pavouků a plazů Již 52. ročník setkání milovníků hmyzu, pavouků a plazů se uskuteční 25.1.2020 v Otrokovické besedě. Jedná se výměnný den, kterého se pravidelně účastní přes tisíc lidí zejména z Moravy, […]
  • Stylové vánoční focení po koncertě7. prosince, 2017 Stylové vánoční focení po koncertě Pokud patříte k těm, kteří odmítají podlehnout nátlaku komerčních Vánoc a upřednostňujete důstojné rozjímání o konci roku, máme pro vás nabídku na příjemně poklidné odpoledne. Můžete […]
  • Bard Petr Bezruč19. října, 2017 Bard Petr Bezruč Petr Bezruč. Jméno známé ze školních lavic a povinné literatury, ostatně Maryčku Magdonovou či Topiče asi měl v čítence každý z nás. Co o tomto muži ale ještě víte? U příležitosti 150 let […]
  • Crystalex dobývá trh již půl století24. srpna, 2017 Crystalex dobývá trh již půl století Firma Crystalex se zabývá tradiční výrobou českého skla již 50 let. U příležitosti tohoto výročí se ve Sklářském muzeu koná do 29.10.2017 výstava vybraných známých děl užitého skla, […]
  • Muzejní noc 20178. června, 2017 Muzejní noc 2017 XIII. ročník Festivalu muzejních nocí odstartoval 19.května2017 a blíží se do finále, které nás čeká tento víkend. Kde si neneachat poslední prodloužené prohlídky s doprovodnými programy, […]
  • Tři pražské galerie se vstupem ZDARMA13. dubna, 2017 Tři pražské galerie se vstupem ZDARMA Ne vždy musí návštěva galerie stát hodně peněz. V tomhle článku vám v krátkosti představím tři galerie v Praze, ve kterých nezaplatíte žádné vstuné. Galerie České spořitelny Nejstarší […]
  • Zaslepeni kouzlem dřeva a skla30. března, 2017 Zaslepeni kouzlem dřeva a skla Dřevěná výstava Martina patřičného bude v Chodovské tvrzi probíhat 06. 04. 2017 - 14. 05. 2017. Uvidíte nejen krásné a nápadité sošky a vyřezávané obrazy, ale co je ještě lepší, většinu […]
  • Strom Lucie Sunkové16. března, 2017 Strom Lucie Sunkové Výstava originálních maleb z krátkého animovaného filmu Strom výtvarnice a režisérky Lucie Sunkové probíhá v expozici Chodovské tvrze v Praze do 09. 04. 2017. Jak sama Lucie Sunková […]
  • Tradiční entomologická výstava v Otrokovicích spojená s ochutnávkou hmyzu12. ledna, 2017 Tradiční entomologická výstava v Otrokovicích spojená s ochutnávkou hmyzu „Máme rádi zvířata, protože jsou chlupatá,“ zpívali Mach se Šebestovou, vzpomínáte? Tenhle popěvek však tentokrát vezmeme zcela z jiného konce a podíváme se na ta nejmenší zvířata na naší […]
  • Výstava Retro v Národním muzeu29. prosince, 2016 Výstava Retro v Národním muzeu Pokud rádi vzpomínate na časy minulé, bude se vám líbit výstava Retro v Nové budově Národního muzea v Praze. Můžete ji navštívit do konce dubna 2017, denně od 10 do 18 a ve středu už od […]