Byl jednou jeden klub aneb Jak fandové zvedli vojnu nikoliv pro červenou sukni

Na Národní třídě číslo popisné 20 stojí útulný klubík jménem Rock Café, který řadu let fungoval ke spokojenosti všeho (hlavně mladého) diváctva a na jehož pódiu se vystřídala už hezká řádka kapel, od hvězdných sestav, přes zahraniční kapely až po ty, které si svoje místo na hudebním slunci musí teprve vydobýt.  Ale hudební oblohu zakryl velký černý mrak – tato mekka hudebního světa měla být vystěhována, kvůli tomu,  že vrzáním, brnkáním a foukáním ruší klid pokojných domorodců (tedy aspoň podle oficiální verze). Ale příznivci a přátelé Rock Café klub nedali – symbolicky pátého května vyšli do ulic poslechnout si takové kapely, jako je Imodium, Vypsaná fixa nebo Chinaski a vyjádřit svůj názor na rozhodnutí radnice. Účast byla hojná a právě to možná rozhodlo o porážce či vítězství v této bitvě o bytí či nebytí klubu a také o tom, zda zůstane Odeon, nebo z něho bude discount, tedy o tom, jestli zvítězí hmota nad duší, jak to zpívá v písničce Vltava Daniel Landa.

Nebývá to sice zvykem v liberálních demokraciích, ale snažení občanské společnosti bylo korunováno úspěchem – radnice se s vedením klubu dohodla na tom, že rukou společnou a nerozdílnou zaplatí odhlučnění, a radnice se dokonce zavázala, že klub nebude uzavřen ani poté,  co budou práce dokončeny, takže se zase v klubu bude zase hrát, až se bude Praha zelenat.  Konec dobrý, všechno dobré?  Uvidíme.  Teprve čas ukáže, zda se blázni budou radovat, nebo bude slovo radnice stejně pevné jako trezor národní banky.  Jedno je však jisté: Rock Café má skvělé příznivce a přátele, kteří se nebojí hájit svůj klub proti všem.

Více z LaCultury...

Pracující student. Píše převážně o knížkách, politice a Latinské Americe.

Buďte první kdo přidá komentář

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*